Tak se to stalo. Za dva dny to bude přesně měsíc od večera, kdy jsme s mamkou v Edenu prožily snad nejlepší koncert. Bylo to strhující, úžasné, dokonalé, hlasité, řvoucí.. no prostě takové to jak cítíš jak to tebou prochází skrz. Ta energie! No výborné. Týden koncertu předcházející byl poněkud pochmurnějšího ražení, které bylo podpořeno ještě tím, že se jednalo o poslední týden prázdnin. Bylo to letos snad poprvé, kdy jsem se do školy opravdu vůbec netěšila. Ale zpátky k tomu koncertu. V životě jsem tak nahlas nezpívala. Bylo úžasné vidět kolem sebe dalších 30 000 lidí, co stáli, blikali a zpívali. Prostě PARÁDA(ise). Hlas se mi taky ještě pořádně nevrátil. Máme doma s mamkou takové parádní náramky a pozor, ten její se zhruba před 14 dny sám od sebe na pár hodin rozblikal. Asi ji volají nebo já nevím :) chtěla bych slyšet nějaké svědectví dalších blikajících lidí, ať nemám strach, že je má milovaná maminečka předurčená k nějakému vyššímu coldplayímu cíli. Bylo to opravdu nezapomenutelné.. především ta úžasná cesta domů vlakem do Brna kvůli první hodiny ruštiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat