Mně se tak líbila ta víra všech kolem, jakože už máš jedny státnice, tak ty druhé pro tebe budou hračka nebo víme, že jsi šikovná. Muhaha, takovéto promluvy vždy potěší, ale abych odbourala nějaký zbytečný stres a předešla situaci z předvečera státnic v září loňského roku, vytáhl mě Pepinek na pivo dolů do galerie a předtím jsem ještě strávila pěkné chvíle s ukrajinskými děvčaty, které na mě během odpoledne klepaly asi desetkrát, aby se zeptaly, kdy přijdu, aby mi daly nabídku, že se na mě budou koukat, jak se učím, aby mi daly talisman pro štěstí a aby mi popřály dobrou noc (tolik návštěv jako v ten den jsem neměla snad měsíc :D). Takže jsem se pokusila nestresovat. Státnice z češtiny byly 15. 5. (den před položením základního kamene Národního divadla v roce 1868 - takové údaje jsou přece důležité) v 8 ráno, což bylo fajn - můj vnitřní budík a taky paprsky slunce mě probraly v 5 ráno, v 6 jsem si dala sprchu a pokus o snídani, ze které byl nakonec jen čaj, který šel taky těžko vypít.. no a o půl osmé hurá do školy.
Žádné komentáře:
Okomentovat