Učení.

 Jak jsem pořád povídala, že se jako musím učit a tak, tak to samozřejmě většinu času připomínalo spíše tupé zírání do kvanta papírů, co se všude válely - po zemi, po stole.. divím se, že některé z nich nelevitovaly kolem mé hlavy. Rozhodla jsem se proto pro radikální změnu - učit se s někým. S někým inteligentním a cílevědomým - učit se s Pájou. Jela jsem tedy velmi naslepo do Holešova, kde jsem ve svém předstátnicovém období strávila asi 12 dní (12 skvělých dní), jen ty poslední byly vskutku drtící. Musím říct, že tak jsem se snad nikdy neučila. Když jsem se pak vrátila za

Pepinkem do Brna, čekala na mě kártdórka, jahody a frapé. Já mám prostě toho nejlepšího chlapce na celém světě!