Děti kamarádů jsou i moji kamarádi.

 Tak jsem si při návštěvě Radimi uvědomila, jak je život člověka naprosto proměněn přítomností dalšího maličkého člověka, který je mu navíc hrozně podobný. Děti jsou prostě boží, já to říkám pořád. To právě v jejich nevinnosti a v jejich zákeřnosti můžeme spatřit dávno zapomenuté. Aneb proč sedět u kávy a plkat o těžkostech života, když lze vzít křídu a kreslit fialové slony na zeď.