Cha cha. Takhle mě nazvala jedna moje kamarádka, prý superžena. Neřekla bych. Pravdou je, že poslední měsíce toho na svých bedrech nesu více než předtím a jsem za to na sebe patřičně hrdá. Zatím jsem ničeho nenechala, ba naopak jsem si přiložila. I když pravda pravdoucí je taková, že jsem nechala obchůdku, něčeho, co mě poslední rok naplňovalo a hodně bavilo. Avšak přesně v momentě, kdy jsem na obchůdek přestala mít čas, přestal mít on peníze na své financování a již brzy se stane virtuálním eshopem. Takže končí éra nás obou. Další věc, které jsem musela nechat je úklid u Jandů, což mě mrzelo neskutečně, ale cítila jsem, že už šidím nejen je, ale i sama sebe. Sil ubylo, ale hlavně volný čas se stal během týdne velmi vzácnou komoditou, která by se dala vyplácet šafránem. Ale podobně jako s obchůdkem, po panu Jandovi jsem pomalu odešla i já, panda rej. Na druhé straně jsem na konci ledna neodolala nabídce dělat na naší škole asistenta v první třídě. Takže si teď kromě budíků o půl 7 a cest na koloběžce do práce užívám také velké přestávky s jablečnou svačinkou a čokoládkovým vajíčkem. Děti dopo, děti odpo a když se poštěstí, tak i děti večer. Je to sranda, moji přátelé by mohli být mými dětmi. Ale není přeci nic lepšího, než dělat práci, která vás naplňuje a tady to tak nějak cítím.
Současně mě začala naplňovat moje schopnost nezávislosti a samostatnosti. Už mi to všechno klape, je na chleba i na pivo, teď jen nějak šikovně doklepat tu školu a bylo by to všechno parádní.
Budoucnost? Do konce dalšího školního roku bude na chléb a hry, co bude potom, to se uvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat