Jsem hrozný romantik a často na to doplácím. Třeba ve čtvrtek 30. června. Ráno jsem ještě dobalovala poslední věci na bytě, pak jsem jela do práce na poslední oběd v Toscaně a na poslední pracovní zjevení, následovalo velice vypjaté přepisování energií bytů na Kopečné a cestou na nádraží i poslední kofola v Zákoutí. Vlak vyjížděl v 19:18 téměř prázdný. Začala jsem si proto číst knihu, kterou jsem dostala a najednou se spustila hrozná bouřka, řekla bych, že snad i kroupy padaly. Lidé zběsile zavírali okna, čímž se vagon brzy proměnil v parní saunu. Než jsme dojeli do Prostějova, nebe se trochu vybralo a to, co mě čekalo v Olomouci bylo něco nepopsatelně krásného. Nebe hrálo všemi barvami a pomalu se stmívalo, já sedící na své dvacetikilové krosně rozjímala a kolemjdoucí se mě ptali, jestli nepotřebuju pomoct. Ne, nepotřebuju, já se tady kochám. Tuto romantickou čučmendu, kterou by člověk nejradši sdílel s někým dalším nebo aspoň s lahví vína, brzo ukončilo stmívání, které mě zahnalo do nádražní haly. Tady jsem se za těch 7 studentských let taky něčeho načekala. Koupila jsem si čokoládu z automatu a o půl 11 nasedla do couráčku do Brantic. Někde v Hlubočkách začala další bouřka.
Jsem hrozný romantik a často na to doplácím. Třeba ve čtvrtek 30. června. Ráno jsem ještě dobalovala poslední věci na bytě, pak jsem jela do práce na poslední oběd v Toscaně a na poslední pracovní zjevení, následovalo velice vypjaté přepisování energií bytů na Kopečné a cestou na nádraží i poslední kofola v Zákoutí. Vlak vyjížděl v 19:18 téměř prázdný. Začala jsem si proto číst knihu, kterou jsem dostala a najednou se spustila hrozná bouřka, řekla bych, že snad i kroupy padaly. Lidé zběsile zavírali okna, čímž se vagon brzy proměnil v parní saunu. Než jsme dojeli do Prostějova, nebe se trochu vybralo a to, co mě čekalo v Olomouci bylo něco nepopsatelně krásného. Nebe hrálo všemi barvami a pomalu se stmívalo, já sedící na své dvacetikilové krosně rozjímala a kolemjdoucí se mě ptali, jestli nepotřebuju pomoct. Ne, nepotřebuju, já se tady kochám. Tuto romantickou čučmendu, kterou by člověk nejradši sdílel s někým dalším nebo aspoň s lahví vína, brzo ukončilo stmívání, které mě zahnalo do nádražní haly. Tady jsem se za těch 7 studentských let taky něčeho načekala. Koupila jsem si čokoládu z automatu a o půl 11 nasedla do couráčku do Brantic. Někde v Hlubočkách začala další bouřka.
Žádné komentáře:
Okomentovat