3. a 5. semestr.

Je to maso? Nevím. Zatím se tomu snažím vyhýbat, ale postupně si to pro mě přichází. Do konce měsíce musím odevzdat jasné téma mé estetické bc. spolu se jménem chudáka, který mi to povede. Tak to mám ještě 3 týdny, v klidu. Mezitím jsem si domluvila téma a vedoucího mojí bc. na pajdáku, tudíž by to mohlo být dalším motivačním bodem, proč překonat příští semestr morfu a 19. století. Ouč. Je toho hodně? Snažím se na to nemyslet. A tak si říkám, že jsem hrozně vděčná, za všechny malé drobnosti a každou srandičku, co v té škole vymyslíme, abych nemusela myslet na nic dalšího.

Hrozně dlouho jsem nepsala.

Stydím se. Nemám ráda návrat po měsíci nebo déle než 14 dnech. Už je něco špatně. Říkala jsem to i Jadovi, že když jsem s ním 14 dnů nemluvila, začala jsem mít pocit, že už jsem zase zapomněla jak se mluví anglicky. Teď mám pocit, že jsem zapomněla, jak se píše myšlenka. Dlouho jsem nic nepsala. Však ono se to zase rozjede, všechny ty seminárky a další ptákoviny jako bakalářky. No, tak čím pro dnešní večer začít? Musím si tu zaznamenat jeden z nejlepších dnů své života. Ráno jsem vstala, nechala si opravit vavky, takže nám už neuniká tak velké množství nebezpečného plynu, přišel Šepík, napupkovaly jsme se, nabalily batoh jídlem a pitím a vyrazily do olympijského kina. Pozdravily Péťu, nasadily 3D brýle a koukly na Lvího krále. Aaaach! Výborná filmová snídaně. Jako sváču jsme si daly Půlnoc v Paříži, kterou jsem si osobně zaškatulkovala do šuplíku oblíbených romantických filmů, které nezklamou. Zašly jsme se nadechnout čerstvého vzduchu a jako oběd si dali 3D Nezvratný osud. Blah! Proč točí něco takové. A proč to vlastně točí ve 3D? BLAH! No a pak s připojeným Petříkem ještě jako poslední nášup Šmouly. Proč ne. Strávila jsem den svatého Václava v kině a vůbec ničeho nelituju. Plátno bylo obrovské, sedačky neskutenčně pohodlné a všechno bylo tak neuvěřitelně.. jak to říct. Prostě jako v Disneylandu! :)

Pizza.

Pizza na Albrechtické patří k těm nejlepším a především nejlevnějším v Krnově. Škoda jen, že je tak z ruky.. :(

Poslední letošní meloun.

Ach jo. Když začnou melouny hnít a obchodníci je začnou zdražovat, zaručeně poznáte, že je konec léta. Byl moučný a nedobrý, ale účelu posloužil. A tak se stalo, že jsme se s Deniskou 1. 9. nadlábly a pak celý zbytek dne lítaly na záchod.

Converse mánie.

Tak už jsem si říkala, že bych je fakt nikdy nechtěla. Že už si koupím tak akorát možná Vansky a pak se budu jen usmívat v nějakých kvalitních a pevných botech.. doufejme :)

Maďároš.

Slečna se nám vrátila z dovolené a dovezla typickou gulášovou pastu, paprikové koření a jedno z nejhnusnějších piv, které jsme kdy pili. Ať žije Maďárie!

Ono to vyrostlo!

Sestra je umělec. Tak proč toho nevyužít.. :) já seděla, koukala a ona namalovala něco tak krásného, že z toho teď nemůžu spustit oči.

Muži v naději.

Kalhotky od jedné z nejkrásnějších hereček, které jsem kdy viděla. Páni, ta žena byla vážně kus! A ten film? Oslava nevěry? Ale kdeže. V mých očích šlo o poetický film zobrazující věci takové jaké jsou. Chlapi chtějí ženy, ale jak řekla paní Stašová, nejraději mají tu, ke které se vrací. Takže ruku na srdce, každý si rád zajde do kina, na koncert nebo na kafe i s jiným člověkem něž s tím pravým. Je v tom přece velká dávka platoniky a něčeho, co vás posouvá dále. Z filmu jsem byla nadšená ještě více, než z toho lahodného cinestarového popkornu.

Tatarský biftek.

Snědla jsem ho. A překvapivě mi chutnal. Fakt to nebylo špatné. Bylo to naprosto bez chuti, záleželo na tom, co jsme si tam všechno namíchali. Takže bych to nazvala jedním z těch kreativních jídel, co si člověk skládá sám a o to více mu to chutná.

Call party.

Je to bída, ale asi fakt nemám nadání na nic. Meruňky mi nešly, bankovnictví mě vůbec nebere a tak jsem skončila v call centru, protože nemám praxi v ničem a tady berou každého. Ze začátku to byla sranda, teď si po 3 týdnech připadám zdegenerovaně, když už i paní v obchodě přeji krásný zbytek dne a jsem až přehnaně zdvořilá. Co na tom všem je nejlepší jsou ti lidé. Utvořila se nám tam docela pohodářská partička, která měla štěstí a vetřela se na firemní párty. Pěkně jsme zapařili, řekli, že si budeme chybět a tak. Protože už teď to začíná. Každý sedí v jiném patře, jiné místnosti a někteří z nás (nás!) jdou dneska nejspíš na poslední směnu. I to se stává. Sbohem tedy, z mé strany je to vše, přeji vám příjemný zbytek dne.

Tříšť.

V centru Brna prodávají zelenou tříšť. A protože byla zelená a měla takovou zdravou barvu, nemohli jsme jí odolat. Po pár sosech jsme ji opravdu museli zahodit. Ono to chutnalo jako zelená!

Houby.

Houby jsme našly. Vím, že rostou, ale pokaždé, co jsem byla doma jich nebylo nijak valně. Vždycky jen tak decentně, na ochutnání. Ale nebylo by léto bez hub a lesních ostružin!

Mojito.

Tak, že si prý na té párty uděláme mojito. Koupily jsme s mámou ruma, ale zapomněly na sprite. Koupily jsme minerálku, ale zapomněly na třtinový cukr. No bída, bída. Jak je vidět na fotce, i menším to ale zachutnalo.