Láska jak trám. Nebo za hrob.

Páni. Musím přiznat, že v tom úplně lítám až jsem z toho všeho občas pořádně afektovaný debil. Můj chlapec je prostě skvělý. Nejen že mě má rád a nutí mě se učit, on taky zvládá moje občasné výlevy smutku a zoufalství a vždy stojí při mně. Už je to tak hrozně dlouho, že to začíná být šílené, ale tohle všechno je pořád ještě začátek! Muck.

Babička Andělka.

Naše milovaná babička měla v září 70, tak klasicky chvilku trvalo, než se 12 lidí dokáže sjednotit na společném datu slavnostního odpoledne v Branticích. Bylo to fajn, klasicky spousta jídla a taky Prokůpek se Sofinkou a úžasní bratranci. Škoda, že se to děje tak málo často.

Skoro jako zlatá brána.

Nejkrásnější procházka na světě - z Brantic na Ježník a zpátky přes Mohylu. To se ani nedalo vyfotit :) celých těch 10 dní bylo úžasně strávených doma. Máma s tátou byli na výletě v Římě a já si pěkně hospodařila s mou milou sestrou, jezdila autem, nakupovala a obědvala u babičky. Stal se z té mé pedagogické praxe vlastně takový perfektně dobíjecí návrat do minulosti, kdy se škola kokotsky neroztahovala přes celý den až do 8 večer. Ráno autem do školy na pár náslechů, k babičce a nejlépe s Terou zase zpátky (já se totiž doma sama trochu bojím), venčení psa, čtení, učení, vaření a spaní. No a jak jsem z toho všeho měla zezačátku ve škole špatný pocit, ukázalo se, že to třeba nebude všechno tak zlé a že to třeba zvládnu. Však do doby než to dostuduju, je ještě spousta času na to dospět a psychicky se připravit na 56 sledujících očí.

Psí objetí.

Nad to není. Jsme asi milenci nebo tak něco. Už si to bez něj doma ani nedokážu představit. Co bych teď dala za jedno medvědí poslitnutí :)

Dlouhá čtyři léta.

Je to pekelně dlouhá doba. Když si uvědomím, co všechno se za tu dobu, co jsem naposledy pouštěla draka odehrálo, tak mě až mrazí. Ó ano, už i já mám ty stařecké sentimentální řeči a je to hrozné, hrozné jak hrozně se za tu dobu všechno změnilo. Jedno odpoledne jsem se rozhodla investovat peníze do koupi draka. A né jen tak ledajakého, ale draka s obrázkem draka! Lítá skvěle (za předpokladu, že fouká vítr), má dlouhý ocas, který se nádherně ševelí a mít tak dost prostoru k pouštění, seděla bych na té louce ještě teď. Protože pozdim, to je drak!

O tom, jak se nám narodila Terezka.

Tak je to tutovka! Mamka je právoplatnou babičkou a já poprvé právoplatnou tetou. Jsem ráda teta a taky mi při pohledu na toho malého broučka došlo, že nejspíš ještě dlouho nebudu máma. Že jsem si vždycky myslela, jaká to je legrace a jak v tom budu hrozně moc dobrá a helemese, ten brouček je hrozně maličký a takový bezbraný, že jsem měla najednou strach se ho, teda jí, nějak více dotknout. Takže jsem dospěla k závěru, že chováním a opečováváním koček dostatečnou praxi nezískám a projekt svišť odkládám na pár let k ledu.

Dobrůtka jejíž jméno vždycky zapomenu.

Ach ta krása prvního týdne semestru. To byla pohodička. Teď se pomalu a jistě všechno rozběhlo a taky mi to pomalu a dost jistě přerůstá přes hlavu. Seminárek je tento půlrok méně, za to je tu na krku další bakalářka a možná nejtěžší zkouška. Tak tfuj tfuj.

Nošovice aneb Pikova první pořádná jízda po dálnici.

Narazila jsem na to naprosto náhodně. Koukala jsem se už během prázdnin na nějaký ten festival menších rozměrů, protože letos se mi poštěstily jen Colours a chtěla jsem takovou tu nějakou klasickou českou akci. Hmmm, která česká kapela je na živo super? WOHNOUTI! tak jsem koukla na jejich stránky, které mě navnadily na slavnosti pivovaru Radegast, tak jsem navnadila Peťu, Káju, Sue a ta svoji kamarádku Maňu a vyrazili jsme našim vozem pěkně na Frýdek. Původně jsem si myslela, že mám v hlavě kapacitu na mapy, ale jak se ukázalo, bude v mém životě GPSka více než důležitá. Trochu jsme zbloudili, ale na místě si dali lahodný Radegast, poslechli si nějaké ty kapely a ukončily tak pěknou letní prázdninovou sézonu koncertů pod širým nebem.

Poslední zbytky léta.

Jedině kofola, jedině v Krnově. Jo jo to byl moc pěkný den strávený kulturní návštěvou Flemichovy vily a hlubokým tlacháním nad uměleckými fotografiemi Jana Saudka. A že to bylo potlacháníčko.. :)

Paradise.

Tak se to stalo. Za dva dny to bude přesně měsíc od večera, kdy jsme s mamkou v Edenu prožily snad nejlepší koncert. Bylo to strhující, úžasné, dokonalé, hlasité, řvoucí.. no prostě takové to jak cítíš jak to tebou prochází skrz. Ta energie! No výborné. Týden koncertu předcházející byl poněkud pochmurnějšího ražení, které bylo podpořeno ještě tím, že se jednalo o poslední týden prázdnin. Bylo to letos snad poprvé, kdy jsem se do školy opravdu vůbec netěšila. Ale zpátky k tomu koncertu. V životě jsem tak nahlas nezpívala. Bylo úžasné vidět kolem sebe dalších 30 000 lidí, co stáli, blikali a zpívali. Prostě PARÁDA(ise). Hlas se mi taky ještě pořádně nevrátil. Máme doma s mamkou takové parádní náramky a pozor, ten její se zhruba před 14 dny sám od sebe na pár hodin rozblikal. Asi ji volají nebo já nevím :) chtěla bych slyšet nějaké svědectví dalších blikajících lidí, ať nemám strach, že je má milovaná maminečka předurčená k nějakému vyššímu coldplayímu cíli. Bylo to opravdu nezapomenutelné.. především ta úžasná cesta domů vlakem do Brna kvůli první hodiny ruštiny.