Letos jsme takticky zvolily termín nám oběma vyhovující, protože jsem věděla, že už budu 100% v České republice, konkrétně v Brně usilovně pracovat a prožívat svůj první přípravný týden spjatý s nekončícím pojídáním čokolády a popíjením kávy. Ach jaké těžké řemeslo jsem si v životě vybrala! :) A Tera zase čelila jiné hrozbě, začátku školního roku, který bude vlastně jejím posledním oficiálním školním rokem. Ou jé. A tak jsme vybraly takticky a ono to i zpočátku takticky vypadalo i polohou - Bouzov. Ale ejhle, nejezdily tam vlaky a dostupnost sobotním autobusem byla opravdu prachmizerná a tak jsme se rozhodly přespat v pátek v Prostějově, kdy jsme asi po 100 letech viděla sestřenku a seznámily se s jejím úžasným kotětem. A co bylo nejlepší? Veve nás hodila v sobotu pěkně na Bouzov a já zase žasla nad řidičskými schopnostmi svých (i když blonďatých) příbuzných. Bouzov byl krásný, však porhlídka docela naprd. Dlouho dlouho jsme čekaly, až na nás přijde řada a než jsme postavily stan na haldě hlíny a kamení, tak dozpíval Xindl. Začly jsme teda Tomášem Klusem, na kterého jsme královsky zapařily a pak už se to vezlo. Pivem a čipsy jsme zajídaly další hudební zážitky a večer seděly pěkně u rybníčka, pozorovaly kapky deště a popíjely Nicolause. A já opět narazila na ten pocit, kdy moje mladší sestra vypije víc než já a přitom není vůbec opilá zatímco já blábolím. Zapařily jsme na Fixu, udělaly soukromý koncert na Chinaskách a bylo nám zkrátka fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat