Půlnoční.

http://www.youtube.com/watch?v=VBgF8D1xNYQ

To zas vůbec nevím, o čem se mluvilo tam dole, ale my si nahoře řekly skoro všechno :* A jako zlatý hřeb Ó křesťané všichni a Narodil se Kristušo.

Vánoční.

Po dlouhé době jen my 4 a prase.

Medvídek Jan.

Maminka dala v práci výpověď a ještě ten týden jsme spolu jely do ostravské Ikey, kde jsme našly tohoto měkoučkého, heboučkého, roztomiloučkého medvídka, kterého se mi povedlo mamince tak trochu vnutit. Když jsme koumaly nad jeho jménem, zeptala jsem se jí, jak by pojmenovala svého syna, kdyby nějakého měla. Odpověď byla jednoznačná, no přece po dědečkovi - Jan. A z malého anonymního médi se stal miláček rodiny.

Pfka.

Tohle se musí legendárně zaznamenat jako obraz moderní rodinky rozesílající PFka.

Brokol.

Erin Brokoličová? Nebo Don Brocolli? El Brocollo? To se ještě nevymyslela, Důležité je, že je z lásky a má velkou hlavu, krásnou barvu a sexy sukni, pod kterou se dá koukat.

Sádrák.

Tak je to tu, sestřina první sádra. Sedí, jí, leží, spí. A mezitím kouká na televizi.

Zápočťák a zkoušky.

Byla to haluz, ale mám to. Mám všechno, co jsem si naložila, ale i tak mi toho hafo moc ještě zbývá takže mňáááu a jde se do toho.

Zdenda.

Je to sranda. Známe se od školky a asi bych i řekla, že jsme kamarádi, kteří se při setkání bezmyšlenkovitě obejmou a ani jim to nepřijde zvláštní. Přes všechny ty roky, co se známe, jsem však nikdy nebyla za dveřmi jeho domu. Já vlastně ani přesně nevěděla, který dům je jejich. Ukázalo se, že rodina má mnoholetou mysliveckou tradici, snad nikdy na mě nehledělo tolik paroží a přísahám, že jsem ještě nikdy neměla kolem krku liščí kožešinu.

Brantice se letos taky nehambily.

Poslední adventní neděle.

4. adventní neděli se toho událo hodně. Bylo to to nejkrásnější ráno tohoto měsíce, vzbudily jsme se s Terou do krásně zasněženého dne. Po cestě na autobus jsme se koulovaly a užívaly si kolik je v Branticích sněhu. V Krnově jsme nabraly babičku Andělku, sháněly modré dlouhé RGD a šly společně na dětskou vánoční hru do kostela (letos Bábelská věž). Po kostele pěkně k babičce na koprovku a já se ještě zdržela na barvení vlasů. Brantická autobusová realita je taková, že jel bus o půl 1 a pak až v 5, tak jsem se o půl 3 prošla v menším větru za zpěvu Tatabojs k Petříkovi, který mi šel naproti, aby mi řekl, že umřel pan Havel. Nevím už, co mi v ten moment běželo hlavou, ale oči se mi zalily nečekaně rychle. Dali jsme si čajík a když jsem došla domů, abych vyhnala Teru s Bártem, vrátila se mi s kotníkem velkým jako koleno. Se slzami v očích mě přesvědčovala, že to do rána splaskne a já byla zoufalá, protože jsme rodiče měli na jiném kontinentě. Nebylo zbytí a bylo třeba volat moje druhé rodiče, kteří se o nás krásně postarali.

Takže neděle začínající sněhem, provázená smutkem a na konci s menším křupnutím.

Je jen jeden člověk, který dokáže přijet kdykoli a kamkoli.

Sperlich koupila prskavky a dojela za mnou na otočku. Já jsem si tak hrozně dlouho nekreslila prskavková kolečka, že už ani nevím. A proto je tady Luc, přesně pro tohle.

Adventní pivo.

To je vám panečku lahůdka. Nejvíce stejně chutnalo po úterních autorských čteních.

Holky moje zlatý :*

Tak tady mám pocit, že malí svišti budou ve společnosti těchto dvou tet, se kterýma hodlám zestárnout.

Maminčina první koprovka.

Jídlo datované na sobotu před 1. adventní nedělí 2011.

Cukroví.

Letošní počet se ustálil na něco okolo 7 druhů. Což není tak úplně špatné, bereme-li v potaz fakt, že 3. adventní neděli tu byla návštěva a nepeklo se a 4. adventní neděli byla máma s tátou v Istambulu a tudíž se také nepeklo. Jako jedni z mála jsme měli valnou část dárků a cukroví už na konci listopadu. Shrbený záda, spousta užírání a uleptaný ruce. Ale? Ty nejlepší perníčky ever.

Dobrý den, pane Kohák.

Já ji miluju. Nikdy mi s nikým na koncertě nebude líp. Proto je nejsmutnější, že ona si tak krásně skákala v kotli, v té nejhorší masakrální vřavě a mé 4 pokusy a proniknutí k ní, skončili rozkouslým jazykem nebo ťafkou do obličeje. Takže jsem si pěkně jela svoje potěšená pohledem na mou milovanou pařící Kájinku a milovaného Petříka pohoupávajícího se na druhé straně sálu. Krásný večer v té nejlepší společnosti :) a párty až do 3!

Vánoční trhy v Krnově.

Musím přiznat, že Krnov se letos skutečně vyznamenal. I když ty vánoční trhy trvají jen nějaké 4 dny stojí to za to! Jediné velké mínus za absenci trdelníku. Výborný a poctivý punč a stánky, které jsou hodně o výrobcích, více než o žrádle, jako je to mu všude jinde. Letos jsem si nic nekoupila, jen jsem si vydyndala růžový prstýnek s kamínkem na památku. Vrcholnou akcí byl "přílet" 15 m anděla. Úžasné bylo, jak všichni při odbíjení páté hodiny večerní s očekáváním vzhlíželi k nebi a čekali až přiletí, zatímco si to on šinul kolem ABC v doprovodu policajtů. Řekl, co měl, odpálil ohňostroj a odletěl. Nádhera, nádhera, nádhera! Jako slibná tečka celé vánoční atmosféry byl sladký ovocný čaj babičky Ikové.

Vánoční trhy.

Minulý pátek se v Brně rozsvěcoval stromeček. A co je skvělé? Mít byt v Brně, protože bych řekla, že letos to má fakt úroveň takovou, že pak už ani netoužíte jet někam do světa. Ono taky přiznejme si, že největší oblibu mají stánky s jídlem a pitím :)) které jsou vlastně v jakékoli jiné roční době. Ovšem letos? Je to skutečná ladovská zima jako z pohádky.

Verunečka.

Odpověď na to proč fotím lidi s ovocem? Abych zase po dlouhé době viděla svoje kamarády z dětství, spolužáky, známé a udělala jim radost nějakou pěknou fotkou a sobě radost jejich přítomností. Prostě něco za něco. Protože kdyby se lidi nevytrhávali z každodennosti, kam by ten svět spěl.

Vypadá to na menší zásek.

Nějak nemám náladu moc v Brně psát. Je to možná tím, že poslední dobou si vážím každého večera, což je doba, kdy mi to tak nejvíce píše :) Večery jsou teď v době advetnu poněkud nabité. Pokud nejsme na pivku, nebo nevaříme nějakou výbornou večeři, nebo se neflákáme na trzích, tak koukáme na film. Prostě pořád je co dělat. Hlavně zima vyčerpává, takže chodíme spát pěkně brzo jako hodné děti :)