Ráno jsem jela na kole do školy, v uších mi řvali Hadouken! a protože se teplota pohybovala kolem 5 stupňů, pustila jsem se řidítek a zasnila se nad létem až do chvíle, než jsem málem skončila v močce. Zaparkovala jsem klasicky u gyrosárny a hnedka u dveří šatny mi kolem krku skočila malá žlutá a mě došlo, že se tu ukážu už jen devětkrát. Devětkrát projdu kolem líbajícího se párečku prváku a už jen devětkrát se na mě pověsí malá. Devětkrát potkám v šatně Bětku a Monču, protože všichni ostatní chodí až někdy před osmou. Proto devětkrát pojedu na kole, aby ta cesta byla aspoň o trochu zajímavější.
Seděly jsme u jezu a opalovaly si břuška, nohy, pěsti a dokonce i dlaně. Po zsv jsem šla ke kolu a potkala Áďu, i když jsem vlastně docela spěchala na umytí oken, co jsem slíbila. Ale jako její sličný hoch s kolem jsem ji doprovodila až ke škole :* Za rohem jsem potkala Janíka a vlastně poprvé za celý rok jsme spolu mluvili. Něco kolem půl hodiny. Od Silvestra jsme se neviděli, a to jsem vlastně nikoho moc neviděla. Až jsme se zamysleli, že jsme si vlastně mysleli, že se známe mnohem víc než se známe. Znáte ten pocit, jak si myslíte, že někoho znáte od dětství a nemáte ani potřebu se ho ptát na seznamovací otázky typu jaká je tvoje nejoblibenější barva, protože si myslíte, že to víte. On to totiž bude pan herec a dával mi nabídky jestli s nima nechci kočovat, ale prý v tom nefigurují kočičky. Mám asi zkreslené představy o kočování, takže by to nešlo uskutečnit. Každopádně jsem pak jela domů s úsměvem na tváři v takové rychlosti, že mi do čela narazil nějaký hmyz, až mi do něj vytlačil důlek. Řekl hrozně hezkou věc, kterou si připomenu, když mi bude nějak smutno. Teda dušoval se, že to tak myslel.
Okna byla umyta překvapivě rychle. Snad až tak rychle, že jsem začala přemýšlet, že bych se tím i živila. V takovém Ňůjorku zavěšená na karabince, stírající ptačí výkaly z oken mrakodrapů.
Pár tahů z dýmky v chářáku, kde jsme naplánovaly festival "Vyser se a zhubni", který se bude konat přímo v areálu parku. Měly jsme jednu deku, jednu dýmku, všude byla spousta květin, stanové městečko v rozkvětu a fanoušek, který v sobě skrýval spoustu dalších osobností. Pejsci a nejbližší tojtojka v kostelci. Mejnstedž bude u toho stromu bez koruny a o hedlajnerech se zatím nezmíníme. Vstupné nebude drahé a občerstvit se můžete kachnou.
Měly jsme s Mončou plán koukat na další film z našeho seznamu, tentokráte zase v čajce, kde za celý den nebyl nikdo jiný než Bratránek a Body. Monča smrkala a vysvětlovala zatímco jsem se snažila připravit si estetickou vídeňskou kávu, která se následně roztekla do všech světových stran. Dostala jsem ubrousek, který zanedlouho připomínal dětskou plenu. On čokoládový toping umí udělat své. Paříži, miluji Tě jsme nakonec dokoukat ani nestihly. Doprovodila jsem Moňu domů a nechala se zlákat na brantický špíz u pumy tančící čaču. Slyšíte ty rytmy? Raz dva tři čača. Až budeme na výšce postavíme s přáteli bar. Bar u dvou zlých jablek. Našla jsem svoji úchylku. Jak Amélie sbírala kamínky, mě baví jezdit v noci v protisměru.
Takhle vypadají posty psané přesně o půlnoci. V době kdy slušní lidé spí.
