Zítra ples. Poslané přihlášky. Spravený zip. Juhu. Baby, tohle bude legendární akce ;)

Metropolis

Škoda, že pod vlivem vína a celkové ospalosti jsme to zatím nedokoukaly. Ó ano, jak zajímavé a kultovní filmy můžete vidět v televizi ;) Správné němé německé psychodilo. Ale na podivnost Kaligariho to dosud nemá, i když jediná tančící Marie mu mírně konkuruje :)

Haló, pané?

Třetí čárka, Něco z Alenky. Zatím nejprázdnější kino i když šlo o opravdu skvělý film. Nebýt věčné neuvelebenosti mojí milé Kláry ve dvojsedačce, kdy se tak kroutila, že házela s celou řadou sedadel, to bylo perfektní. Dokonce mi prodali slevněný lístek i bez kartičky. Asi pro mé krásné oči, které mě ale nezachránily při žebrání o další nálepky. Myslím, že už nikdy žádné nedostanu.
Čtvercové plátno, krásná holčička, okatý králíček, a zvířátka co měla místo vnitřností piliny. Opět skvělá souhra zvuků, z nichž převažovalo tikání hodin. Až mě moje hodinky začaly rozčilovat. Po cestě zpátky z kina jsem si v nejdéle otevřeném obchodě v Krnově koupila jahodové lízátko. Klára ho nesnědla, ale za to krásně řídila auto a obě jsme dosud živé.
"Chci nový šálek!"

Dosti akční hodina tělocviku

ou jééé.. děti děti.. my jsme nejlepší ;) A vivat našemu šéfovi dnešní hodiny za dobrej nápad.. tak to bychom měli B jako Basebal. A mám námět na dárky k mým příštím narozeninám. Chtěla bych basebalovou rukavici a někoho, kdo mi bude házet míček.

Kafe, kola s rumem a limetkou a hurá na seminář

A pak jen hodinu a půl sedět a myslet na to, jak moc se nám chce na záchod :)

Čičík

Máme s malou malou zamilovaneckou fotku. Má nějaké poškrábané krvavé ucho. A pusinky prý léčí. I když jsem si spletla ucho s okem. A pusa na oko.. :)) heh

Projekt 100

Vyprojektovala jsem si skříňku. Potřebuju nové nálepky na rozvíjení této projektové koncepce :)

Moving on

Velká víkendová stěhovací akce. VVSA prostě. Dva pokoje, dvě postele, jedna skříň a spousta věcí, co si nezasložila jiné označení než bebechy a musela skončit v koši.Několikahodinové, v podstatě celodenní přehrabování a uspořádávání nového životního prostoru. Zatím je tu bílo. Jen jedna postel, sedačka, oblečení nacpané uvnitř postele, čekajíce na novou zelenou skříň. Připadám si jako ve velkém skladu. Je tu skvělá akustika, když tlesknu, chvilku trvá než zvuk doletí na druhý konec místnosti. Mám tu svoje bedničky a obří sluchátka, která mám v plánu zvěčnit na našem tablu. Závěrem doporučení na nejlepší stěhující hudbu - Bloc Party - Halo

Requiem for a dream

Rozhodla jsem se všechny měsíční peníze investovat do Projektu 100. Nevím, jestli to je tím, že se snažím užít poslední poklidný zbytek krnovského školního roku a nebo jsou letos jen tak super lákavé filmy. Mají úžasné plakáty, skvělé pohledy a ještě lěpší nálepky. Letos se prostě fakt vyšvihli, jak po stránce filmové, tak suvenýrové. Zatím si dělám druhou čárku, Rekviem za sen. Skvělý soundtrack a velká smradlavá fialová ruka na kinovém plátně. Ještě že vlivem kofoly a lipového lízátka došlo k vyvození zvuku, který narušil celou depresivně-děsivou filmovou atmosféru.

Gone baby gone

Darčou tak dlouho doporučovaný film. Stejně jsem nebyla schopná si na něj přes týden nebo minulý víkend udělat čas a teď, v pátek 20., kdy jsem potenciálně mohla být na tolika místech a kutit tolik věcí, ležím sama s kravstvem v posteli a koukám na film o malém uloupeném dítěti. Stejně mi přišel Benův malý brácha zpočátku hrozně vtipný a joudovitý, protože jsem ho znala jen ze scény, kde se mu vysmívá rozjařený Brad Pitt. Ale postupně se z něj stal drsný týpek. Dlouho jsem ve filmu neslyšela tolikrát "fuck", ale tohle byl film plný gangsterů, tak se vlastně ani nic jemnějšího neočekávalo. Klobouk dolů Benu Flekovi za jeho parádní režii. Vždycky jsem ho měla radši než Matta, ale teď vede už o více než dva body ;)
To je Mirabel? Anabel.

A zajímavý životní poznatek na okraj celé rádobyrecenze je, že každý má pravé oko menší. Benův obličej to jen dokazuje. A nevím jestli mám na svém oku ještě pozůstatky nějakého ječnoida, ale vidím to i na sobě. A je to sranda to vidět na všech ostatních.

Snížek

Ideální. Sněží, spíše se chumelí. Mé stopy nepůjdou vidět pod hrubou vrstvou čerstvě napadnutého sněhu. Juhu a fíííííí.




.. ono to zní až ideálně, ale původním záměrem bylo sdělit, že Bártíček se šel na hodinu proběhnout a já nemohla jít po jeho stopách a běhala po polích volajíce Bááárte. Takže jestli někdo chcete pejska, stačí se ozvat.

Valentýn bez krve

:*********************************************************************
Lights will guide you home and ignite your bones and I will try to fix you...
Růžová trička. Bart. Růže. Růže na zemi, Bart ve sněhu. Růže teď visí a Bart spí. Kulatý. Nově objevené fotbalové hřiště. Přesolené hranolky s nedovařenou zeleninou. Čajík z tolik povědomé a všudepřítomné jahodové konvice. Cesta autem. Nejlepší marcipán, co se mi kdy povedl. Ujetý autobus a dlouhá cesta pěšky zasněženými Branticemi. Chvilka naděje v půjčení kola, která ztroskotala a skončila brbláním rtů. Obchod. Fondue, káva a mlíko. Cesta na záchod. Pseudoacross. Lakování nehtů. Cesta večerním autobusem. Malá místo psíka. Návod k sáňkám. Naražená ruka. Malá klouzající se po podlaze. Tanec na baru. Nekončící sledování televize. Justine. Retro chvilky. Nový dům. Dokonalá rychlá cesta domů.. a to vše završeno postvalentýnskou pusou a sledováním Zkrocené hory :)
Ten den měl všechno a ještě mnohem víc ;)
Tears strem, down your face...
:**********************

Anzuda

Seděly jsme u ťamana a zakusovaly smažák v housce. Kdoví, proč jsme si ho zase daly, když nám z něho posledně bylo tak zle. Naštěstí jsme tentokrát neskákaly hodinu na badmintonových kurtech, ale usínaly v odpoledních seminářích. Jenže znáte ono nepěkné prokletí všech fástfůdových produktů. Cibule. Česnek. A podobné nevoňavé věcičky, které vám v ústech neudělá o nic voňavěji. Při návratu do školy jsem si vzala poslední žvýkačku a šly jsme pomalu do třídy. Nemáte žvýkačku? Vytáhla jsem tu svoji a říkám, jestli chceš? :) ještě tam nějaká chuť bude. A jelikož máme s Darčou žvýkačkový vztah, požvýkala ji, ale kulatého smutné oči ji nenechaly žvýkat dlouho a za chvíli byla moje žvýkačka u Zuzky. Naše DNA se smíchalo a vznikla z toho Anzuda, stvoření, které si od každé z nás vzala to nejlepší a dala to v jeden celek. Docela milá, docela chytrá, docela kočka.

Kámo, už nejsi kámo

Včera jsem musela kupovat Margaretě granule. A kde jinde koupit kvalitní a zároveň lahodné grancky, aby to naše krásná šlechtěná kočičí princezna pojmula do úst. Ve zverimexu. Hnedka u vchodu jsem uviděla starého známého papouška. Ze slušnosti jsme prohodili ahoj. On si něco zamlel pod peřím a tam to začalo. "Halo, halo, halo, říkal si něco?" Papoušek jen zarytě mlčel, potom přišel s nechápavým výrazem a odvětil "co?" Naklonila jsem se k němu a spolu se špekem opakovala "halo halo halo" když v tom se ten malý šmejd rozpřáhl a málem mi ukousl nos. Pak se rychle navrátil na bidýlko a udělal takové to "hňa hňa hňa". No prostě se mi ten opeřenec svým sexy hlasem vysmál. Zapomněla jsem zdůraznit, že nikdo nemá tak svůdný hlas jako ten papoušek, ale teď už je to stejně jedno. Mažu tě ze seznamu nejlepších přátel, ptáku.

Márly

Dredatý. Smrděl jako pes.

Barbínky

Ten barák byl velký. Plný skříní. Skříní plných krabic. A v těch krabicích byly všelijaké cýpovinky až jsme s Áďou našly krabici opravdu nejlepší. Plnou bárbín, kenů, oblečků, korálků a sponek. A jelikož nám hrabalo z toho, jak jsme poslední 4 hodiny malovali prostěradlo temperkama a voskem, nechaly se unést a vrazily si do hlavy všechno, co jsme v krabici našly. Postupně se nechali unést téměř všichni, vykočičkovali jsme se a zatančili náš sexy tanec :))
Škoda jen, že Panenka na plese neměla svůj návod :( Panenka na plese - "společenská hra pro dívky každého věku"

Madony a králíček

Áďo a co bylo nejlepší? Králík! Jsem normálně šla nahoru do pokoje a potkala je spolu v jednom pokoji zavřené jak sedí na posteli. ojojojojoj.

Kapustičky

Příběh sám o sobě. Co bylo nejlepší? Kapustičky ve čtvrteční polívce ;)

Cesta z Úvalna do Býkova

Bylo to fajn. Bylo teplo, pak zase zima. Snažila jsem se v lese stopnout nějakého srnečka, který by nás odvezl až do Býkova. Byli jsme slepí, mlčeli jsme. Neskladovali jsme odpadky. A bylo to fajn :)

Legendary

1. legální řízení dne 7. 2. 2009. Svátek má Veronika, dopoledne jsem si povídala s hadem, odpoledne na sobě měla navlečených 12 tyrkysových triček najednou a vypadala jako jeden velký amorf a večer řídila auto. Tata seděl vedle a kopal do sebe sedmičku bílého, mamka vzadu fandila a povzbuzovala ;) vyhodila jsem je u Silesie a oni začali tančit. Jela jsem na kruháč a vesele pokračovala po albrechtické až přišla moje chvilka na odbočení doleva do Kostelce, všimla jsem si, že je na mě nalepený docela velký hnusný kamion a začala jsem se bát, zajela ke kraji a uviděla na chodníku Sue a Honzu. Stočila jsem to velice složitě do jejich uličky, vyběhla z pomalu jedoucího vozu a se řvem "Suééélin" doběhla až k nim. Čímž je korunuju na prvojízdní účastníky. Tak 25 minut jsme seděli v autě, mezitím jsem si promyslela trasu domů a vyjela s úsměvem a zpívala si všechny možné Kryštofy, co mě napadly. Až jsem to fičela 90 po Bruntálské za zpěvů atentátního ůůůůůů. Dojela jsem až k úřadu a poctivě zastavila na jedné ze dvou brantických stopek. Což byla pro bílou filcku asi chyba. A pro mě, paranoidního člověka co kouká na desku proč mu tam svítí olej a baterka, to taky nebylo nic milého. Popojela jsem asi 8krát o pět centimetrů a nikdy dál až jsem stála uprostřed křižovatky, tak jsem zase zacouvala a zkoušela to pořád dokola a neposunula se nikdy o víc než 5 cm a chcíp.
ťuk ťuk na okno, za kterým stál nějaký týpek, jestli nechci pomoct, že se s klukama už asi víc jak 5 minut baví pohledem z okna místní hospody. Kluci tam stáli taky. Já jim vysvětlila, že to je první jízda a že mi bylo jasné, že se něco posere. Že za to může přece ta baterka. Týpek si sedl a odjel na parkoviště. Slečno, ono to jezdí :)) hehe. Kluci se smáli. On mě roztlačil, já mu přislíbila pozvání na panáka a vysmátá odjela domů. Je to legendární?
Hlavně za chvíli jedu zase zpátky do Krnova pro nejenom roztančené rodiče, tak uvidíme co uvidíme.

Půlka prázdnin

Půlka prázdnin za mnou, ale rozhodně ne v tahu. Každý den byl zase úžasně specifický a prázdninový. Retrospektivně viděno tu máme tající den, kdy jsem se vymlela s chlebem před obchodem do velké kaluže, vyřídila svůj velký bankovní problém a tatík zaplatil scio testy. Taky jsem se dneska asi konečně rozhodla jak budou vypadat moje VŠ cesty, kdy, jak a za čím. Včera jsem strávila jedno milé povalečské odpoledne se Sue a opět obnovila svoje blond vlasy, což se ukázalo jako ne zas tak moc chytrý tah. Bolí z toho za krkem když vás barví a občas se doslechnete věci, které fakt slyšet nechcete. Krmily jsme s máti kachny. Jako správné staré krnovačky jsme jim házely do chřtánu poslední zbytky pita chleba. Kachny měly radost a já vlastně taky. V pondělí byl prázdninový himym večer a já po dlouhé době ochutnala sladkost narozeninových dortů. To z toho poznáte kdy se dort peče za účelem a kdy jen tak pro nenažranost :) A v neděli? jsem byla poprvé u Laštůvků. Potkala toho legendárního pána o němž jsem se v létě domnívala, že je úchyl, co mě sleduje z auta, jak jedu na kole, ale teď už je to jen pán, co má rád cihlově červenou barvu. Koukali jsme s Jiříkem na Nezvratný osud, pak dva díly hymim, protože jsme kapku potřebovali vyrovnat žánrovou hladinu. Třetí díl byl dabovaný ve francouzštině, tak jsme zvolili jako pokračování 3O dní dlouhou noc. Což jsem častokrát zaměňovala s 40 dní a 40 nocí i když se to minulo pointě :)) Bylo to hnusné, krvavé a brutální. A celou dobu nás u toho sledoval chameleoní páreček visící u okna.

Stitch

Měla jsem infantilní chuť na pohádku a tak jsem přemluvila sestru, abychom si pustily o půl jedenácté ještě Stitche. Sestra byla totiž v jednom montování. Ó, ano. Už nám přijel onen tolik očekávaný cvičící stroj, díky jemuž hodláme všichni rapidně zhubnout. Takže až zhubneme nafotíme na něm nějaké sexy fotky v plavkách, teď by to ješte pozbývalo smyslu :)
Ale zpátky ke Stitchovi. Na csfd to má 59 % a jen 4 komentáře. Nikdy jsem neviděla u žádného filmu tak málo komentářů. Navíc všechny ho hodnotily jako slabě graficky zpracované dílo postrádající příběh. Ale Stitch.. asi jsem se zamilovala.. Když řekne "aloha" a "obama" tak je neodolatelné stvoření :*

Křupky

Uhádnete kolik má malá v hubě křupek?

Brm brm brrrrrm

tůtů. Mám ho! Ale popravdě se bojím. Ale mám ho a nemusím ukazovat občanku a můžu nehtem přejíždět po malé fotce v pravém rohu a poslouchat ten nepříjemný zvuk. Díky Gregorovi za administrativní dokončení celého řidičského vyřizování :)

Upír Nosferatu aneb po roce další neměcký horor z 20. let

Včera jsme byly s děvčaty na projektovém filmu z roku 22 :) zasádlený by vám to mohl říct kolikrát jen budete chtít, ona ví kdy to natočily. Bylo to němé, černobílé, občas kolorizované do žluté nebo modré. V 5. dějství nás pronásledovala hrozná až metalově děsivá, stále se opakující melodie. Koupily jsme si tyčinky a slané čipsy, ale bály jsme se jich dotknout.

Pasivní sport, ale velice aktivní fandění

Juhu! Špek řekl, že to bylo to nejlepší "juhu", co kdy slyšela. A taky bylo proč. Rozhodně to bylo vtipné a hlavně jsme přišly na to, že vlastně florbal hraje uplně každý a po dvou letech se vám to tak rozptýlí v hlavě a není to už takový extrém a dá se s vámi normálně mluvit. Takže juhu panně, koníkovi, Italovi a v neposlední řadě králíkovi.

Ještě že bylo venku tolika sněhu, který nás schladil. A došlo u na Time of your life ;)

Čičík a čičik

Byl u nás Fidolýt, Telátko a malej Diviš. Byl krásný, maličký a ubrečený.. prý kvůli prdům. Čímž začala vlna historek z dětství, jak měl kdo prdy a došlo i na klasickou padesátníkovou historku. Chvilku jsem si Prokůpka chovala, ale pak začal brečet, tak si ho vzala máma a mě nezbyl nikdo jiný než Megína. Byla hodné miminko, ale pak jsem ji zkusila dát dudlík a tam to všechno skončilo jedním velkým škrábnutím.

Poslední portfoliová ukázka