Héj Bc.!

A teď trochu z jiného soudku. Soudku na dně plného sladkého klidu a pohodičky s tím, že všechno zvládnu v posledních kapkách však silně osoleným slzami zoufalství. To jsem prostě já, furt ta samá písnička. Když se koukám jak jsem vypadala v prváku, tak se toho ani tak moc nezměnilo, mám jen trochu kratší vlasy, tak o 4 kila víc v oblasti zadku a břicha a před jménem dvě písmenka s tečkou. Nebo teda ještě o tom nevím, zatím jsem to nikde napsané neviděla a na svou promoci nejspíš nepůjdu. Nejspíš se spokojím s vyzvednutím cáru papíru na studijním, který mi bude navždy takovým důkazem, že jsem si dojedla kaši, kterou jsem si uvařila.

Hard!

Tak pozor. Tohle je moje malá sestra Kája. Má hrozně příjemný anglický akcent, je krásná a navíc má i plán - pracovat v Hard rock café! Oslovovat všechny ladies a sbalit toho sympatického černocha stojícího opodál. Jo jo, Kája.

Umělec.

Konečně jsem poprvé v životě viděla takového toho člověka, co hraje na několik nástrojů současně.. a? bylo to šupabomba!

REDHOTI!

Povím vám příběh o tom, jak si Kája koupila kokakolu za 50 korun, kterou ji asi zhruba hodinu poté rozkopl dav tančících Rusů v uličce u schodů? A kdo potom musel tančit v té ulepené kaluži? O tom je snad i škoda mluvit. Někdy loni na podzim jsem koupila lístky, protože onen koncert v olomouckém kinu nebyl úplně špatný, ale co je takové 2D kino proti 3D stadionu. Tak jsme s Karolínkou vyrazily do Prahy a pořádně si to celé užily. Místa na sezení se po první písničce ukázala naprosto zbytečná a šly jsme do té osudné uličky, kde Kája vytratila z ucha svou trsátkovou naušnici. Ono takové Give it away nenechá ani trsátka v uchu :D a to lovení lízátkem :D a následná cesta domů k Verči jsou opravdu nejsilnější momenty celého večera. O tom, jak skvěle zpívali a pařili se přece můžete dočíst v jakékoliv recenzi.

Oslava potřetí.

Oslava byla samozřejmě nutná také v rodinném kruhu. Dlouho jsme tam nebyli, tak jsme se všichni dopravili na Sovinec, kde se ugrilovalo (přesněji, kde naši chlapci ugrilovali) výborné maso, my si pošušňali na dortech a já s Kačenkou také na dárcích.

Dámská jízda.

Jak tomu bývá tradičně zvykem, musela jsem se také sejít se slečnou a paní :* Abychom zabránily případnému velmi možnému obžerství, zvolily jsme letos za místo oslavy neutrální půdu krnovské cukrárny (a posléze i brantické hospody - to víte, chutě těhotných žen jsou nevyzpytatelné :)). Bylo to fajn, měly jsme pěnokníry a já si zase říkala, jak je mi s nima příjemně a že tohle jen tak neskončí.

Narozeniny

Měla jsem narozeniny. Letos jsem si tuto životní informaci rozhodla smazat z facebooku a počet přejících přátel nepřesáhl číslo 10. Je to legrační, taky si často nepamatuju data svých milých ale těch milovaných určitě ano :) chtěla jsem původně udělat párty. Nic ve stylu Tour the pub nebo podobně, ale takovou příjemnou přátelskou grilovačku nebo tak.. ale ouha! Nebylo nějak koho pozvat. Počasí příliš nepřálo, tak jsem se rozhodla svůj den krapet sabotovat. Ráno však nečekaně přijel Pikošek autem svého táty s tím, že vyrážíme na výlet na Rejvíz. Byla to paráda vidět zase kousek přírody, zpívat v autě Kabáty a Slíže a cestou se stavit na strašidelně se houpající albrechtickou rozhlednu. Břiška jsme nasytili v té výborné řecké restauraci na Ježníku a mozek jsme otupili večer Pod obrazem.. :) nakonec to vlastně vůbec nebylo tak špatné!

Macek.

Co ta Kofola nevymyslí :) hit letošního léta pěnoknír se mi velice zamlouvá a hrozně mě baví. Sice je to takové menší depilace oblasti nad rty, ale ta sranda ze to stojí. Tisíckrát lepší než čistítka!

Piko zatoužil vlastnit tygra.

Prý, že až s námi bude bydlet tygr, tak si nikdo nic nedovolí, protože tygra nikdo neoblafne. Já bych volila něco menšího, u čeho nemusíme riskovat, že nás jednou sežere, ale tak budiž. Když mu Piko postaví kotec v kuchyni, tak proč ne.

Lešná.

Ikovi se letos rozhodli jet do Lešné a já se nad tou myšlenkou tak rozplynula, že jsem se jim vyloženě násilím přifařila do auta. Sic bylo nechutné vedro a některé zvířata jako třeba lev a nebo lemuři zmírali, tak tučňáci jako vždy nezklamali a nejvíce překvapily žirafy! Protože v Lešné mají ty nejkrásnější žirafy na světě!!! (a taky dobrou ledovou kávu v občerstvení u klokana)

Cimrmanovská výstava.

Prázdniny s Térou jsme si řádně kulturně užily. Jednoho slunečného parného dne jsme zavítaly na výstavu ke 45. výročí založení Divadla Járy Cimrmana do několika kilometrů vzdáleného Semilassa. Jednotné vstupné 99 se mi zprvu zdálo přemrštěné, ale to jsem ještě zdaleka netušila, co všechno nás čeká :) Semilasso je teda kurvaževelká budova plná všelijakých místností, se sklepem a venkovní hospodou na mýtince. Strávily jsme tam asi přes 2 hodiny a posilněné kofolou jsme zase zvesela pokračovaly zpátky domů.

Průvodce.

Šly jsme se s Terez projít po městě. Taková ta klasika - Masarykova - Zelňák - Svoboďák - Česká. Cestou zpátky jsem jí chtěla ukázat tu novou kostnici (teda mě bohatě stačí z venku, dovnitř se odhodlám třeba až v zimě), tak jsme v tom nesnesitelném vedru zapadly i do kostela sv. Jakuba. Jeho monumentálnost mě jako vždy pohltila natolik, že jsme jen tak zíraly a tiše se procházely, když v tom nás oslovil pán s cedulkou guide, jestli jako nemáme čas a zájem se o kostele něco dozvědět. Tak jsme s ním prošly veškerá zákoutí a doslechly se spoustu zajímavých i zábavných historek. Pán to měl vskutku našrocené, říkal, že u Jakuba působí od roku 1983, tak se asi ani není čemu divit. Jeho kulantnost byla vskutku působivá :) Proto jsme hned následující dny zamířily do dalších brněnských kostelů poskytujících tuto službu, takže můžu jen vřele doporučit!

Jak typické!

Je načase tady krapítek zaktualizovat doby již dávno minulé :) jako třeba, že Piko je už nějaký ten měsíc panem řidičem! Je to šikula, tak ho Martinka (jeho nová tykající kamarádka :)) nechala řídit až na chalupu. Už se nemůžu dočkat, až budeme mít jednou auto!