Půlnoční.

http://www.youtube.com/watch?v=VBgF8D1xNYQ

To zas vůbec nevím, o čem se mluvilo tam dole, ale my si nahoře řekly skoro všechno :* A jako zlatý hřeb Ó křesťané všichni a Narodil se Kristušo.

Vánoční.

Po dlouhé době jen my 4 a prase.

Medvídek Jan.

Maminka dala v práci výpověď a ještě ten týden jsme spolu jely do ostravské Ikey, kde jsme našly tohoto měkoučkého, heboučkého, roztomiloučkého medvídka, kterého se mi povedlo mamince tak trochu vnutit. Když jsme koumaly nad jeho jménem, zeptala jsem se jí, jak by pojmenovala svého syna, kdyby nějakého měla. Odpověď byla jednoznačná, no přece po dědečkovi - Jan. A z malého anonymního médi se stal miláček rodiny.

Pfka.

Tohle se musí legendárně zaznamenat jako obraz moderní rodinky rozesílající PFka.

Brokol.

Erin Brokoličová? Nebo Don Brocolli? El Brocollo? To se ještě nevymyslela, Důležité je, že je z lásky a má velkou hlavu, krásnou barvu a sexy sukni, pod kterou se dá koukat.

Sádrák.

Tak je to tu, sestřina první sádra. Sedí, jí, leží, spí. A mezitím kouká na televizi.

Zápočťák a zkoušky.

Byla to haluz, ale mám to. Mám všechno, co jsem si naložila, ale i tak mi toho hafo moc ještě zbývá takže mňáááu a jde se do toho.

Zdenda.

Je to sranda. Známe se od školky a asi bych i řekla, že jsme kamarádi, kteří se při setkání bezmyšlenkovitě obejmou a ani jim to nepřijde zvláštní. Přes všechny ty roky, co se známe, jsem však nikdy nebyla za dveřmi jeho domu. Já vlastně ani přesně nevěděla, který dům je jejich. Ukázalo se, že rodina má mnoholetou mysliveckou tradici, snad nikdy na mě nehledělo tolik paroží a přísahám, že jsem ještě nikdy neměla kolem krku liščí kožešinu.

Brantice se letos taky nehambily.

Poslední adventní neděle.

4. adventní neděli se toho událo hodně. Bylo to to nejkrásnější ráno tohoto měsíce, vzbudily jsme se s Terou do krásně zasněženého dne. Po cestě na autobus jsme se koulovaly a užívaly si kolik je v Branticích sněhu. V Krnově jsme nabraly babičku Andělku, sháněly modré dlouhé RGD a šly společně na dětskou vánoční hru do kostela (letos Bábelská věž). Po kostele pěkně k babičce na koprovku a já se ještě zdržela na barvení vlasů. Brantická autobusová realita je taková, že jel bus o půl 1 a pak až v 5, tak jsem se o půl 3 prošla v menším větru za zpěvu Tatabojs k Petříkovi, který mi šel naproti, aby mi řekl, že umřel pan Havel. Nevím už, co mi v ten moment běželo hlavou, ale oči se mi zalily nečekaně rychle. Dali jsme si čajík a když jsem došla domů, abych vyhnala Teru s Bártem, vrátila se mi s kotníkem velkým jako koleno. Se slzami v očích mě přesvědčovala, že to do rána splaskne a já byla zoufalá, protože jsme rodiče měli na jiném kontinentě. Nebylo zbytí a bylo třeba volat moje druhé rodiče, kteří se o nás krásně postarali.

Takže neděle začínající sněhem, provázená smutkem a na konci s menším křupnutím.

Je jen jeden člověk, který dokáže přijet kdykoli a kamkoli.

Sperlich koupila prskavky a dojela za mnou na otočku. Já jsem si tak hrozně dlouho nekreslila prskavková kolečka, že už ani nevím. A proto je tady Luc, přesně pro tohle.

Adventní pivo.

To je vám panečku lahůdka. Nejvíce stejně chutnalo po úterních autorských čteních.

Holky moje zlatý :*

Tak tady mám pocit, že malí svišti budou ve společnosti těchto dvou tet, se kterýma hodlám zestárnout.