Včera jsem se šla s Bartem projít a uplně bezřitě jsem se ztratila. Bloudili jsme spolu asi 2 a půl hodiny a vrátili se domů celí vyděšení až za tmy. Hej chápu, že mě nikdo nepochopíte,to byste u toho asi museli být, ale takhle jsem se asi nikdy ještě nebála :( Začlo to naprosto idilicky tím, že jsem se měla jít s Bartem projít na delší procházku, bylo takové to pěkné večerní světlo, tak jsem s ním šla za koleje dál nahoru, protože tam je takový ten strom jak na něj vede žebřík a je tam pěkný výhled.. tak jsem se kochala, bart tam zatím vesele pobíhal a ještě bylo furt dost času, tak říkám hej Barte pojď půjdem se projít do lesa.. a v tom lese byl kopec a tam za ním tak pěkně svítilo to zapadající slunko, že říkám hej Barte, pojď se kouknout co je za tím kopcem. Co bylo za tím kopcem? další les, ale za tím lesem už to bylo.. mýtina.. a na ní? pasoucí se kravstvo :) no ňufí krávy, nádhera.. ztatil s emi tam obal na foťák, tak jsme ho chvilku hledali, ale pak už přece jen začlo to slunko zapadat tak jsem se na něj vybodla a zatočila zpátky do lesa, že se vrátíme. Jdem jdem jdem a konečně nějaká cesta z lesa ven (páč tam všude byly ostružiny a chrastí, tudíž podle toho teď vypadají i moje nohy) a za tím lesem mýtina.. a na té mýtině zase ty debilní krávy.. hej.. tady už trochu končila sranda :P bylo to jak z nějaké záhady Blair witch kde furt chodíme v kruhu. Už bylo fakt šero, tak jsme zase vešli do toho lesa, že už to přece musíme najít jo a pak to přišlo.. zachrastil tam křák a z něho se vyřítil kanec, který proběhl těsně kolem nás. Jsme oba jen čuměli a pak rychle utíkali lesem pryč až jsme doběhli na jakési pole.. což bylo fakt na hovno protože tady jsou všechny pole stejné. V dálce pak šel vidět Krnov, takže aspoň že tak.. šli jsme tím pooraným polem až jsme došli ke kukuřici. hej žádná jiná cesta tam nevedla a já se normálně kukuřice nebojím, ale říkaj se o ní takový ty mystický stupidity, že jsem v té chvíli byla uplně zděšená.. už byla tma jako tma a my jsme běželi tou kukuřicí ke kolejím, protože naštěstí zrovna jel vlak a jak se najdou koleje je pak jasná i cesta domů. Hej jsem běžela jak Forrest.. tak spocený oblečení a strach v očích jsem fakt asi ještě nikdy neměla.. je to blbost, ale byla jsem ještě dost dlouho v šoku :( takže radši poukážeme na idilické fotky, kdy bylo ještě světlo..
4 komentáře:
hehehe...jakoze kdyz to vidím takle v slohovém celku, tak mi to možná i příde docela děsivé :oD hej miss, to si beres na kazdou procházku se psem sebou foťák, ty moje tatagrlko ;o)
hej aňísku, tak aspoň že jsi celá, devče... si představ, že by si tě ten čuník spletl třeba s bamborou a celou tě sežral... věřím, že to muselo být docela psychárna... hej tež jsem teď zažil takou.. a i když se to nezdá a když si to člověk čte ten příběh tak v podstatě není tak děsivý, jako ty pocity, které máš, když se to právě odehrává a ty nejsi jen nezaujatý pozorovatel, ale jsi vnořen do role hlavního hrdiny filmu... doufam ze už jsi v pohodě =o)
Húúwíí, koukám, že nejsem jedinej, kdo se ztrácí..:-P Jakože teď už ne tak často, ale dřív za mých mladých let:) jsem se každý rok několikrát ztratil a to tak, že kvůli mě museli párkrát dokonce vyhlásit pátrání na policii O:-) Teď se tomu směju, ale když si na to vzpomenu, tak se mi vždycky vybavé ty pocity bezmoci.. brr...
Hej, tohle vidim na prodloužený večer na nějaké TS akci:) rád si poslechnu všechny tvé losted story 8-)
ok.. udelame ztraceny vecer.. :) :D
Okomentovat