Procházka s Bartolomeem

Jo už jen půl hodiny a je Štědrej den। Těším se, moc! A tak hodím ještě veselou historku na okraj než reguluju svoji náladu na vánoční pohodu. Dnešní večerní procházka s Bartem. Jo, možná za to asi torchu můžu, měla jsem si ho vzít na vodítko, ale já mu věřila. A tak když jsme se šly s holkama klouzat na místní poní zamrzlé bažiny, ten hajzlík utekl. Což bylo nečekané, protože jsem měla plnou kapsu piškotů, které mi dodávaly jistotu, že přece zdrhnout nemůže. Ale stalo se. Podlezl tam jeden most, co je přes tu řeku, nebo kanalizaci, nebo co tam ti lidé mají, ale každopádně to bylo zamrlý, takže se tam protáhl a skončil někomu v zahradě. Nedal se hajzlík přivolat, tak jsem tam vlezla za ním s tím, že ho v klidu odtáhnu. Jak jsem se soukala pod tím mostkem tak to pode mnou křuplo a moje ruka skončila v té pochybné vodě. Po vytažení okamžitě omrzla. Na té zahrádce byl pes těch lidí, takže jsme tam běhali jako tři mačoti a vrčeli na sebe, že se obyvatelé domu začali sbíhat kolem svých oken a koukat ven. Moje věta : "Do prdele já se moc omlouvám, ten můj čokl tady vběhl nějakou ďourou a já se ho jen snažím chytit" jim stačila k pochopení celé situace. Zavolali si domů svého psíka a mě řekli, že ven můžu odejít dveřma. :P Bart tam pak ještě zdrhl do zatáčky za dalším psiskem a když jsem ho konečně chňapla vylezla slečně nebo paní? z toho domu, co jsme jim chodili po zahradě v noci a zeptala se jestli je všechno v pohodě a dokonce se i smála. Tak jsem toho využila a zeptala se jestli náhodou nemá nějakej provaz ať toho sviňáka můžu odtáhnout domů a ona mi půjčila vodítko. Jo, zítra ho jdu vrátit a hodit jí do schránku nějaký cukroví. Život na vesnici je jak turecká káva :)
(Fotky z dnešního adventního koncertu v kostele)