Nikdy jsem nestrávila tolik hodin seděním v hale. Fanouškování chce opravdu silné nervy a silné vyvážení těla, ať se nevyvrátíte z tribuny dolů. Po "bujaré" noci jsme vstávali o půl sedmé. Jsem dopřála babiččině varné konvici poslední kafe a od 8 byli hošánci drceni tím nejlepším týmem. Teda oni měli jen nejlepší klobouky. Se špekem jsme odešly pryč jen dvakrát, do bytu a pak k babičce pro amoletky, jinak jsme strávily celých dlouhých 10 hodin koukáním. Trocha potu, trocha pusinek a spoustu Denyho hlášek. Zacpěte mu někdo tlamu ručníkem :))
Žádné komentáře:
Okomentovat