středa 24. listopadu 2010

Já padouch.



Ze všech filmů začínajících na Já (a že znám 2) se mi tenhle líbil ze všech nejlíp. Nevím jestli to bylo opět tou nenahraditelnou obývákovou atmosférou brněnské Lucerny nebo snad tím, že jsme měli bříška plné těch lahodných palačinek. Smála jsem se nahlas a klasicky ke konci pohádky měla na krajíčku. Ty pohádky jsou na mě poslední dobou nějaké silné kafe a asi až moc uvěřitelné. 3 malá koťátka a spousta rozkošných mimoňů.

Žádné komentáře: