Začalo to perníčky, to byl myslím 1. nebo 2. adventní víkend. Uťapané těsto, na které se dalo jen nadávat, se proměnilo v něco lahodného na co se nadávalo zase až za 14 dní při zdobení. To jsem si řekla, že je hrozně fajn mít takového Petra, který oplývá manuální zručností a opět jsem se utvrdila v tom, že jsem naprosto levá. Zazářila jsem až 14 dnů zpátky při lineckém. Jo jo, to je moje. Do toho sestra přidala nějaké rohlíčky a pusinky, vydyndali jsme ty fenomenální úlky babičky Andělky a příští rok snad podyndám i u paní mámy Iko.
Žádné komentáře:
Okomentovat