Tak trochu. Pošťák Pat říkal, že je mě pro takovou práci škoda a možná, že měl pravdu. V 5 ráno jsem se na poště potkala s partičkou cikánů a pochybných individuí. Každopádně jsem dostala snad největší svazek klíčů, co jsem kdy měla v ruce, tudíž jsem odhalila to sladké tajemství, jak je možné, že se ti pošťáci dostanou dovnitř do baráku. AHÁ. Obešla jsem svůj rajón a v 7 se zase krásně vrátila domů. Proto beru zítra kolo, vrátím se v 6 a ještě si na tu chvilku zdřímnu.
2 komentáře:
Obdivuji pošťáky, co to dělají celou sezónu. Zážitky z letní brigády jsem měl zprostředkované od bráchy a od kamarádky, ale i přes léto je to dřina. Má to ale také své kouzlo, tedy když člověk nenosí jen složenky... :)
to jo :) nebo když v 6 ráno dáváš noviny na vrátnice, kde na tebe ty lidi s úsměvem čekaj.
Okomentovat