čtvrtek 25. října 2012

Láska jak trám. Nebo za hrob.

Páni. Musím přiznat, že v tom úplně lítám až jsem z toho všeho občas pořádně afektovaný debil. Můj chlapec je prostě skvělý. Nejen že mě má rád a nutí mě se učit, on taky zvládá moje občasné výlevy smutku a zoufalství a vždy stojí při mně. Už je to tak hrozně dlouho, že to začíná být šílené, ale tohle všechno je pořád ještě začátek! Muck.

Žádné komentáře: