Colours !!!

Tak jsem byla letos na podruhé na Colours! A že se stydím, že o tom píšu až teď. Původně donesl Ježíšek jen 3 lístky, ale když jsem pak sledovala stránky, jak postupně přibývají kapely.. a jo, stydím se, ale nejvíc jsem se nechala nalákat klasicky na ty české - hrozně moc jsem toužila vidět Umakarty, B-side band, Tap tap a další české kapely, které vlastně můžu potkat téměř kdekoliv. Letos bylo opravdu hrozně moc stejdží a hafo kapel, takže by se člověk nejradši rozkrájel. Využila jsem jedinečné nabídky přespání u tety v Ostravě, která se o mě královsky starala a já tak mohla být v areálu záhy po jeho otevření. Začalo to vlastně ve čtvrtek (ve čtvrtek, který začal, když jsme se o půlnoci vrátili z Toskánska), takže mamka spočívala doma, protože jak je známo, Tatabojs nejsou její silná stránka a tak jsme vyrazili jen ve 3. Oběhla jsem si obchůdky a neodolala jsem festivalovým šatům, protože stánky ještě praskaly zbožím a odpoledne nás nějak uhrančivě nic neposadilo na zadek, tak pro nás začal den hudebně až koncertem Sigur ros, o kterém mnoho lidí tvrdilo, že byl mdlý a kdesi cosi, ale to bylo asi jen tím, že nestrávily dlouhé hodiny posedáváním v čajovně, kde se jejich písním zkrátka nemohli vyhnout. Tatabojs měli zajímavou projekci k 25 letům, co spolu hrajou, ale největší párty byli stejně Irié revoltés, o kterých jsem se až další den dozvěděla, že jsem je vlastně už viděla kdysi na rokáči, a proto se mi zdáli tak povědomí. Další den začal Dub FX a pak jsem tam pobíhala mezi Markétou Irglovou a Asafem Avidanem, kde jsem potkala asi po 100 letech Lufinku, což vykompenzovalo šok z jeho vysokého ženského hlásku. Vrcholem dne však pro mě byl Damien Rice, na kterého jsem se vlastně těšila stejně ze všech nejvíc - a jaký byl? božský, škoda psát. Po něm následovala největší pařba celých Colours, kdy jsem se sama vydala na koncert rakouské kapely Gin Ga, kde jsem nenápadně začala trsat s Klárou, o které mi potom ti chlapci nechtěli věřit, že nejsme nejlepší kamarádky.. počkat, jmenovalo se to děvče vůbec Klára? Místo největší hvězdy Woodkida jsem si zašla na Umakarty a večer zakončila Pražským výběrem - nikdy nezapomenu, jak mě Kájuška musel vnitřně proklínat, že tam na mě musel čekat.

Třetí den jsem hrozně moc chtěla na divadlo, ale teta ráno vytáhla šampaňské a zapíjeli jsme ještě naše státnice a já to pak stihla akorát tak na Glenna Kaisera a Tap tap, kteří mě uchvátili natolik, že jsem si musela hned koupit cédéčko. Po nich hráli úplně výborní Švédi Movits a po nich pak hráli afričani a večer vypadal, že bude takový volnější, tak jsem si s Řehořem domluvila pivko, akorát jsem na něj došla asi o 20 minut později, protože byl úplně úžasný koncert 17 Hippies (asi jediný, který mohl mít legální přídavek) v Drive stanu, kde to vždycky žilo :) u piva jsme kromě dosavadních životů probrali taky Řehovu brigádu průvodce po Vítkovickém areálu a já dostala pozvánku k soukromé prohlídce následující dopoledne ;) to neznělo vůbec špatně. Den jsem zakončila sólově na XX, kteří byli naprosto uchvacující, tak jsem si o půl 1 dovolila vzbudit slečnu Krupinskou. Poslední den jsem byla už docela hotová, počasí vyšlo famózní, moc jsem neutrácela za jídlo, protože teta vždy důkladně myslela na nějakou vydatnou svačinku, kterou jsem nemohla odmítnout, ale přece jen jsem si dala poslední den hnusný langoš. Začali jsme Sarah and The Adams a pokračovali Dykem, kterého jsme spláchli pivkem a pak se jen tak povalovali v trávě a v tomto relaxačním dni si poslechli My Jerusalem, Rokia Traoré, Maria Peszek, Boris Carloff a zakončili to jak jinak než Jamiem a cestou autem domů v doprovodu Tomáška.