Letošní léto jsem si vážně maximálně užila! Už ani nevím, kdo mi o tom řekl, ale začala jsem hned po státnicích snít o tom, že si koupím ten úžasný lístek Českých drah a procestuju Českou republiku.
Rovnou jsem se zeptala, jestli neexistuje třeba i nějaký lístek na Tour the Europe, ale to prý zatím nevymysleli :) Každopádně z peněz, které jsem dostala k narozeninám od babičky Andělky, jsem
si koupila lístek s plánem, že pocestuju leda tak posledních 14 dní,
do kterých nám vlastně ještě vstoupilo to Slovensko a zkrouhlo to na pouhých 10.
Původně jsem chtěla jezdit sama, ale pak jsem si říkala, že s někým to bude zaručeně větší zábava.. a pak přišla ta otázka s kým? Kdo přes léto není na brigádě a má čas si udělat na 10 dní čas? Napadla mě akorát Karolínka, které se ten nápad hrozně zamlouval :)
A co bylo nejhorší zjištění? Byla jsem v republice na tak málo místech, že si budu muset jó rozmyslet, kam teda vlastně pojedu. Sedly jsme si jeden den s Kájou pod obraz, ale moc jsme toho nevykutily. Ona chtěla na Sněžku a do Varů a já hlavně na Mácháč a do Plzně - prostě to směrovat spíše na území Čech.
Ze Slovenska jsme se vrátili v pondělí večer a já pořád nevěděla, kdy teda pojedeme, protože Kája si původně naivně myslela, že budeme vyjíždět z Krnova, což by bylo tak trochu nemožné, když tam vede cesta leda tak na Olomouc.. Takže než se rozmyslela, co a jak, nechtěla jsem marnit čas a na první výlet jsem vyrazila sama 21. 8. do Doksů s cílem Máchova jezera a Bezdězu. Cestou jsem si naivně myslela, že se stavím ještě do Nymburka a Mladé Boleslavi, ale bohužel jsem si to posrala v Bakově nad Jizerou, ze kterého jsem šla nakonec pěšky do Boleslavi a z tama dojela půlnočním vlakem do Brna.
Po tomto menším šílenství, kdy se mi už aji vybil mobil při bloudění bezdězskými lesy jsem se rozhodla nechat druhý den v Peřinčině režii. Vymyslela, že pojedeme do Rožnova pod Radhoštěm, což se mi moc nelíbilo (bláhově jsem si myslela, že tam s Peťou pojedeme na podzim na prodloužený víkend), ale náhoda tomu asi chtěla, že se Karolínka nevyznala ve svém zápise vlaků a po dvou hodinách strávených v Olomouci snídaní v mekáči a ranní procházkou zjistila, že vlak na Valmez nám už vlastně dávno odjel. Měla jsem záložní plán Kroměříž a Zlín, protože už je to tak dobrých 7 let, co jsem v těchto krásných městech nebyla. Jo a v ten den, 22. srpna, se taky našim sousedům narodil maličký ukrajinský Bohdánek!
Pak byl pátek a Kája si musela něco zařídit doma a moje z prvního dne zničené, puchýřové nohy si taky zasloužily den odpočinku. Ale pak jsem usoudila, že mě to doma samotnou nebaví a když jsem se pěkně vyspala, sedla jsem o půl 12 na vlak a jela spontánně do milovaného Znojma.
Další den, kdy měla pro změnu narozeniny Klárka, byl asi náš společný nejočekávanější výlet do Karlových Varů. Počasí bylo pořád hrozně krásné a navíc jsme měly domluvené přespání u Kájiných příbuzných v Chomutově, takže i když jsme ráno vstávaly brzo, čekala nás večer teplá večeře a měkká postel. Další den však měla Kájinka rodinnou oslavu a já musela taky zpátky, protože mě v pondělí čekalo vytahování stehů na chirurgii.
Domů jsme dojely každá sólo, já se ještě stavovala v Brně pro dárky a vzala to domů po dlouhé době přes Ostravu, což byla velmi milá změna.
No ale pak se to stalo! Karolínka zjistila v neděli večer, že má za týden zkoušku z portugalštiny, na kterou se zatím ještě nezačala učit. Tak z toho vyplynulo, že už budu jezdit sama, že se ke mně řidá maximálně na výlet do Prahy na výstavu Alfonze Muchy.
V pondělí jsem se rychle sebrala a jela směr Pardubice za Klárkou, která se zrovna učila na státnice, ale stejně zarebelila a jela se mnou na výlet do Hradce a pak mi taky udělala výborného průvodce Pardubicemi i s přespáním. No a pak následoval takový nejnabušenější den - den, kdy měla narozeniny Leontýnka.
To jsem si udělala výlet do Nymburka, Kutné Hory a zakončila to v Havlíčkově Brodě a Lípě u Kátě ve zvěřinci. A večer zase hurá po dlouhé době na chvíli za Pepinkem. Myslela jsem si teda, jak zase ráno někam pofičím, ale celý den odporně pršelo, a tak jsme zůstali s Peťou v Brně.. :)
V den, kdy Klaris dělala státnice, 29. 8., jsem podnikla snad nejdelší cestu a to do Domažlic za Vlastíkem. Cestou jsem si prošla Plzeň, koupila pivko a zmrzlinu a užila si Chodsko z trochu jiné stránky s tím nejlepším průvodcem. Od Vlastíka k Lucce do Příbrami a na Strž na literární procházku po stopách Karla Čapka. Celý výlet jsem po noci ve Višňové ukončila v Praze na tolik očekávané výstavě, kde jsem se konečně potkala i s Kájou.
A to nejlepší na konec? Zjistila jsem, že 10 dní nestačí, takže příští léto to rozhodně zopakuju, nejspíš teda asi sama nebo ve větší skupině než dva.. však uvidíme :)
Jo a Kája tu zkoušku udělala!
Žádné komentáře:
Okomentovat