Seděla jsem s Kačenkou na jejím žlutém gauči a pila víno. Vtom se zmínila o tom, že by hrozně ráda jela na Erasmus, že se prostě teď jen tak rychlo rozhodla, že by chtěla udělat nějaký mezník ve svém životě a že tím mezníkem by mohl být třebas Erasmus. Jenže to by neměla mít takový krásný byt, super práci a mazlivého psa. A tak jsme po další skleničce usoudily, že byt se pronajme, práce se opustí a pes se pohlídá. A kdo ho pohlídá? Já přece! A tak se stalo, že jsme na jeden semestr měli pod kuchyňským stolem malého plyšového nájemníka, který si občas utnul, dost se mazlil a vlastně i když jsem na něj občas zanadávala, velmi mi zpříjemňoval celý semestr. Není nad to mít vždy někoho k pomazlení, že ano. Teď je však šťastně zpět v rukou své úžasné paničky, která nám jako poděkování dovezla klobásky a víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat