Boyhood.

Chlapectví. Přemýšlela jsem, jak by se teda řekla ta holčičí verze. Děvčenství? Ono to slovo možná neexistuje opodstatněně. Možná, že je to proto, že holky by tam celou dobu jančely, pak by prožívaly kluky a vnímaly svět tak trochu zkresleně. Ohohó, teď jsem si naběhla na nejednu feministickou facku.
Chlapectví mě oslovilo. Nejen tím, že jsem stále nechápala, jak sehnali staršího herce tak neskutečně podobného tomu malému klukovi.. až pak když jsem se dočetla, že to byl dvanáctiletý projekt režiséra mých oblíbených filmů Před úsvitem a dál, tak mi to všechno docvaklo. Je v tom velká časosběrná síla, která vytvoří pocit, že jste součástí prostého příběhu, v němž dokážete nalézt mnoho paralel se svým vlastním životem. Poetika toho díla tkví v jeho obyčejnosti, v neobyčejné obyčejnosti lidského života.