Tak už to mám za sebou. To. co jsem si od toho slibovala se vlastně uskutečnilo. Cítím se hrozně lehce a opravdu se mi ulevilo. Je to jakoby vám vytáhli velkou třísku z prstu. Narkoza byla vtipná, vzbudila jsem se toužící po mojitu, nabízeli mi ale jen piňakoládu. Vím, že jsem mluvila hrozně pomalu. Jinak ty dva dny mluvila hlavně Hanka, která byla pábitelka první třídy. Bude mi chybět ta polohavací postel a výhled na Hády z pokoje číslo 9 taky nebyl špatný. Snad to byl můj poslední nemocniční festival.
1 komentář:
Tyjo. Dopisy. Fotky. Potichu. Rejoice. On The Road 2008. Cedule.
Všechno se to vrací. Áňa pořád píše. Má stejnýho kluka. Ne, pauzy se nepočítají. Uhrančivý oči. Píše pro sebe. Já jen pro ty holky. Takový ty životní jistoty, co se nemění. Kotvy. anchor.blogspot.cz
Okomentovat