Kozí mléko.

Jedna z největších lahůdek, které jsem kdy pila! Prý je lépe stravitelné než kravské a je tím pádem vhodné pro seniory. Láhev mi dokonce prozradila, že je kozí mléko podobné mateřskému - proto se jako prsům říkají kozy? :D člověka tento inspirativní nápoj zavede k rozličným úvahám.

Černý autobus.

Dočetla jsem se na facebooku, že má do Brna zase dojet světluškový autobus. Pozvala jsem na tu akci taky tetu, která se nějak nadchla a dojela se i s Mončou poprvé podívat do Brna. To, že jsme si udělali výborný oběd je momentálně nepodstatné, vrcholových zážitkem byla samozřejmě návštěva autobusu, kde nás průvodce usadil a náš úžasný číšník Lukáš nám naléval kongurango a my poslouchaly své hlasy najednou úplně jinak a i ten čas tam plynul úplně jinak. Prostě pecka!

Rešáky.

Tak jsem se tam konečně dostala! Nechápu, že jsme tam byli asi jen dvakrát, když je to ze Sovince tak za humny. Vzala jsem odvážně kolo a v neděli sama vyrazila na výlet, zatímco babička s dědou hostili strejdu Mirka s rodinou. Voda byla studená. Můžu to potvrdit, protože jsem byla jediná, která se nebála to otestovat.

Oslava.

Tak o víkendu jsem se konešně dočkala naší společné rodinné oslavy narozenin. Škoda, že tam nemohla být Tera, která je momentálně na měsíc v lázních ve Zlatých horách, kde léčí své respirační potíže a Pepinek, který musel být opět nečekaně v práci, i když měl mít volno :( Počasí vyšlo famózní, znalci tvrdili, že šlo o poslední letní víkend, kterého se letos dočkáme. Teta upekla božský třípatrový dort a celý den jsme pěkně zapařily hry (teda jakože my děcka), zatímco dospělí moc nepopařili, protože mamka doma zapomněla víno. Zato jídla bylo zase tolik, že se stoly prohýbaly a mé břicho explodovalo!

Ledová káva.

Tohle byla asi nejdražší ledová káva, kterou jsem si kdy koupila, ale udělala mi ji Sabinka, takže měla takovou tu nenahraditelnou ingredienci. Káva byla povzbuzením před přijímačkami na ZSV na fildě, které jsem díky času stráveného v kavárně málem nestihla. Každopádně všechny zkoušky vyšly a mně nezbylo než se rozhodnout jít vstříc všem přihláškám a být opět studentem fildy (jak já se na to už těšila!). Takže zítra konečně zápis, děti jdou do školy, tak půjdu zaráz s nimi a konečně zase budu mít statut studenta, jahut!

Káinka a Jůinka.

Karolínka miluje svojí sestřenici Jůlinku a já se musím přiznat, že jsem si ji to jedno odpoledne strávené u Bauera taky zamilovala.

Psí pláž.

Říká se, že Itálie je proslulá množstvím zvířecích pláží a je tedy ideální destinací pro výlet s miláčkem. Nevím, jestli bych někdy vzala svého psa na dovolenou (a už vůbec ne poté, co jsem se koukla, kolik stojí psí pas a přeprava letadlem), ale tahle část pláže mě učarovala. Měli tam dokonce psí záchranáře v neoprenových oblečcích a spoustu Bártíčků.

Moře.

Zjistila jsem, že miluju písek. MILUJU! Hrozně mě bavilo se v něm rochnit, šušnit, kutálet i bahnit. Nejlepší bylo zvednout se po dlouhém sezení na břehu, kde kolem mě ševelily pouze drobné vlnky, které dokázaly přenést nezpočet drobných zrníček písku do mého spodního dílu plavek tak šikovně, že jsem pak vypadala jako mimino s plnou plínou. Písek byl všude, naprosto všude. Krásně jsem se opálila, na zadku dokonce i spálila a veřejně prohlásila, že tohle je to nejkrásnější moře na světě. A za tím si stojím dodnes.

Venkov.

 Nejkrásnější na celém Toskánsku je bezesporu příroda. Slunce zapadající za horizont tvořený vinicemi, olivovníky, balíčky a vysokými stromy. Nejlepší z celé dovolené byla moje projížďka na kole (na nenafoukaném dětském kole, na jediném kole, které bylo v danou chvíli k dispozici), kdy jsem projížděla toskánskými kopečky a uslyšela náhlé cinkání zvonečků. Najednou jedna ovečka, druhá, třetí, dvacátá a pak celé stádo zakončené bílým ovčáckým psem, který to měl celé na starosti. Tak jsem si zaskákala na balíčkách, udělali jsme si rodinný piknik a ráno se zase přesunuli dál...

Italská kuchyň.

Ach, jak já jsem litovala, že jsem už tak šťastně zadaná! Mohla jsem si najít nějakého Itala a každý den ládovat olivy, pizzu, těstoviny a k tomu všemu ty vynikající sladké dobrůtky. Škoda, že i přes všechny tyto skvělé superlativy, bychom žili neustále v italské domácnosti. Takže vlastně takový Pepinek a české omáčky (o kterých jsem se nedávno dozvěděla, že se jim v některých částech republiky říká dokonce vomajdy!) jsou vlastně tou nejlepší volbou :*

Dante.

Ach jaká já jsem ostuda! Byla jsem ve Florencii, okolí největší Dantovy působnosti a já jsem rok od svých estetických státnic zapomněla téměř vše, co jsem o něm veděla. Ostuda a hanba!

Méďa.

Dokonce i můj maličký má svoji toskánskou pohlednici.

Dovolená v Itálii.

Mamčiným snem bylo jet letos do Toskánska, když mi oznámili, že teda budu hlídat Bártíčka, tak jsem už ani nevím proč začala protestovat, že bych hrozně moc ráda jela s nimi. Tak se o Bártíčka nakonec postaral Emil, který u nás s oběma holkama bydlel, zatímco mi si užívali v Toskánsku. První část dvanáctidenní dovolené byla naplánována jako cestovní kousek, kdy se bude popojíždět po okolních destinacích (nakonec jsme stihli Volterru alias vole Teru, Florencii, San Gimignano a Pisu), zatímco druhý týden bude ryze povalovací na pláži u moře (proč mi proboha nedošlo, že v Itálii je písek!)

 Měli jsme nádherné ubytování, první noc u Lago di garda v hostelu, poté v domečku Magnolie s velkým bazénem a pak ve zcela na hovno pseudohotelu s debilním bazénem, jenž se uzavíral o půl 8 večer. Tera si s sebou vezla haldu knih a sluchátka, taťka velmi rychle propadl kouzlu italských čipsů v půlkilovém balení a mamka se slunila a relaxovala svou upracovanou mysl. Bylo to fajn, ale přece jen my došlo, že už jsem asi fakt trochu velká na rodinné dovolené, v nichž hraju roli dítěte.