Vezmu to retrospektivně. Včerejšek by se dal nominovat na nejtragikomičtější den letošního roku. Je pravda, že po téměř dni se tomu dá i pousmát, ale když si zase vzpomenu na všechny důsledky, tak se mi chce brečet. Jej. Děvče děvče, ty si blbec. Holt jsem přišla na přijímačky na minutu přesně, ale bohužel o 24 hodin později. Nejhorší byl ten okamžik zatáhnutí za kliku zamčených dveří. Padla spousta sprostých slov, ale bohužel na vlastní adresu. Je mnohem jednodušší někoho obvinit a pak jen sedět s nataženou rukou a usmívat se. Tohle nebyl ten případ. Prošla jsem si všemi fázemi vzteku a histerie. Prvotní sebedestrukce skončila rozškrábanými nohami, potom pár siláckých keců jakože už nikdy nebudu jíst ani pít a že se vyválím v kopřivách. Následovalo menší uklidnění, pak smích a dokonce i pár hlasitých zařvání. Z 400 útržkového toaletního papíru zbyla sotva polovina. Nejlepší na tom je, že v době konání mých přijímacích zkoušek jsem ležela v Kolárových sadech a krmila kachny. Konala jsem činnost, kterou mám v plánu během důchodu. Lidi by neměli mít tak dlouhé prázdniny, škvaří se jim mozky a pak neví co je za den. Takže když se to vezme z estetického hlediska.. třeba to tak mělo být.
Večer jsem pak zakončila milovaným Donniem. It's a very very... maaad world.
1 komentář:
Mno teda, tak tomu říkám přijít s křižoulem po funuse.
Okomentovat