Nemá smysl popisovat každý okamžik tohoto tábora. Byla to schýza, ale teď mi to chybí. 4 a 20 hodin v kontaktu s nějakýma lidma. Brečíš? utěšíme. Otravuješ? uklidníme. Máš hlad? nakrmíme. Byl to jeden velký kolotoč potřeb a přání dětí od věku 6 až 11 let. V závěru se ukázalo, že ti malí mají často více rozumu, Koupali jsme se, smáli jsme se, nadávali a já sama jsem si dvakrát poplakala. Stanovali jsme, jedli jsme, hráli jsme a občas i spali. Byl to chaos a prohlásila jsem, že už tohle nikdy dobrovolně dělat nebudu, protože děcka si fakt ničeho neváži. Zestárla jsem a můj návrat do zdejší brantické reality byl skvělý.
1 komentář:
ale fotky vypadají tak idilicky....
Okomentovat