Sudé týdny

První týden školy byl děs, připadala jsem si jako absolutní bažant, který ani neumí vyřídit isica. Potom přišel týden, kdy jsme dodělaly byt, byly z něj nadšené, venku bylo krásně a já myslela, že snad ani domů nechci. Teď? Mrznou mi nohy, venku je fakt zima, furt nám něco odpadá a jsem zase v tom prvním týdnu, kdy teprv přijedu do Brna a vrátím se zpět do velkého anonymního města, po tom víkendu doma, který byl tak krásně osobní. Je to facka. Facka anonymní reality, která se mi přece jen dosud tak moc nezamlouvá. Tady se hraje na povrch, ne na hloubku. A chce to čas si na to všechno zvyknout. Zvláště na filozofické fakultě, která vás trochu nutí přemýšlet nad kokotinkama.