Tak jsme přece jen vyrazili. Toto léto jsme si na sebe vyhradili jen týden, bylo to takové dost omezené, ale o to více napěchované pohodou. Pořád si uplně nedokážu vysvětlit, proč si člověk odpočine v zahraničí tak, jako doma nikdy. Náš jediný plán, a to dojet do Gdaňsku, jsme uskutečnili hned první den a zbytku týdne jsme nechali otevřený průběh. Poprvé jsem spala v autě, poprvé jsem měla v moři fialové rty a taky jsem si poprvé v zajetí písečných dun připadala jako na poušti. Nikdy jsem neviděla tak zelelné moře jako bylo ten den mezi Gdaňskem a Sopoty a bažila jsem se každým pohledem na racky kolébající se ve vlnách. Magnum byl náš denní chléb, protože Polsko bylo cenově velmi příznivé a dovolovalo nám překračovat hranice všech možností. Poláci prostě umí žít! Takže zase brzy čau, Balte.
Žádné komentáře:
Okomentovat