Prokop Marek Chlápek

Při jméně Marek mi to nedalo a vzpomněla jsem si na Sperlich :) Křest byl super. Moc pěkný, ale s tím foťákem jsem si občas připadala neslušně, proto jsem se mu trochu stranila. Bylo to milé zase po 2 letech vidět ty lidi, co jsem je předtím neviděla ani neslyšela, protože následky rocku byly tak ohlušující. Většinu večera jsem strávila na balkonku ve společnosti Aneťoura, vína a nejlepšího vepřového ever! Spala jsem v krmelci a nešel mi dopnout spacák. Ráno polil Radim Prokopa vodou, dostal nějaké dárečky a nalomili mě k tensingovému táboru. Takže hlavním poznatkem bylo, že křtiny jsou vlastně velmi příjemná rodinná akce plná svatebních koláčků.

Ps: I love you

Heh. Slíbila jsem mamě nedělní filmový večer. Chtělo to něco nenáročného a v češtině a s milým, značně romantickým názvem jako bonus. "tolik barev jsem na žádné holce nikdy předtím neviděl." Ani nevíte co všechno mi při této větě proběhlo hlavou :) Špatný dojem z kýčovitého konce byl v závěru přebyt doprovodným zpěvem Paola Nutiniho v jedné z barových scén. Teď už mi nezbývá nic jiného než odjet do Irska a najít toho úžasného Jerryho! Hauuu. Prototyp dokonalého muže.

Jak to dopadá když si děti hrají s fixem

Jedna z posledních výtvarek

Zase po týdnu jsem se vrátila do výtvarky za svoji šiškou, tentokráte v linoritové podobě. Maruška mi nakreslila portrét, Martin se mi smál a já si z vesela dvě hodiny intenzivně ryla. Tohle mi bude chybět. Ale prý to jde nějak vyčachrovat, že bych tu mohla ilegálně chodit i další rok.

(nejsem na svém notebooku, potom dodám fotografie)

Zdendův a Petin absolventský koncert

Bylo to famózní a především hrozně dojemné a milé. "Tihle dva byli důvodem proč jsem tu zůstala učit." My jsme zamáčkli slzu, oni zahráli Apokalyptiku. Dostali figurky, kytičky a čokoládky. Zpívali. Jeee.

Post pro brambora

Jednoduchý a pochopitelný nápis :) Brambor dělá pfu.

Ksichtbuch

Pomalu přestává být zbytí. Jo asi to má nějaké výhody a hlodá do mě více a více lidu. Včera jsme byly s Terou na fajn výletě v Ostravě, párkrát slušně zmokly, poseděly v areálu VŠB a připadaly si jako v americkém filmu. Na očním všechno proběhlo ok, i když nás jistá paní po řeznicku dořvala, že nosíme klapky na očích i na uších a neumíme sledovat dění ve světě. S Domi jsme si zašly na zmrzlinu a pak se fičely schovat do tramvajky - zase mi způsobila velký nálet žaludečních motýlů. Já se revizorů nikdy bát nepřestanu. Ale konečně jsme se viděly po roce na déle než 10 minut :* cesta zpátky byla únavná a večer vcelku milý. Takže asi jo. Proniknu do tajů ksichtbuchu okrajově a čistě kvůli lepší komunikaci s kamarády. Tata to vystih, jsem soudce. Soudce je tlustý, plešatý s takovou tou bílou parukou na hlavě. Rychle soudí a vynáší rozhodnutí, která nejsou správná. Takže zahazuji svoje ztrouchnivělé dřevěné kladívko v dáli a začínám žít beznázorově.

Pokrytec

špinavče špinavý. Omlouvám se. I s půl ročním zpozděním, mám trochu zpozděné svědomí či co. Dělám občas věci, které se mi nelíbí když je dělá někdo jiný. Říkám, že to je blbost a pak jen s těží přiznávám, že to není tak špatné. Odsuzuju lidi podle toho co řekne ten, že ten mu řekl, že on to udělal. Plánuju a slibuju a pak mnohdy přemýšlím, jak od svých závazků uniknout. Pfu. Napište mi někdo vyukovou příručku jak se stát objektivním a nepokryteckým tvorem. Berte tenhle post jako menší lítost nad tím, co se stalo, stává a podle všho i stávat bude.

Den dětí, první dospělý

Vskutku první falšovaný den dětí. Možná proto to všechno. Zdála se mi tak hrozná noční můra, že se jen s těží formuluje. Vzbudil mě prst dlouze přiložený k našemu zvonku. Naposledy jsem byla u Sedláčka na preventivce a řekl mi, ať se porozhlédnu po nějakém novém doktorovi pro velké děti. Mám půjčenou spoustu filmů pro počasí jako je to dnešní. Po 100 letech jsem byla v pizzerce a opět se luxusně nasmála :* a přejedla. Největší přednost pizzerky je to rádio, co tam hraje :) a vlastně i docela pěkná socha Davida. Z pizzerky ke Klárce, které jsem slíbila, že je dobré se minimálně jednou za týden vidět. Přiznávám, že vazby se ztrácí a je to smutné a kruté vidět proces ztrácení kontaktů. Jsme už velcí a každý někde jinde. Ti šťastnější z nás se za tu dobu naučili vytvářet seznamy pro a proti a ulehčovat si tím spoustu věcí. Nechybělo moc a propadla jsem facebooku. Mám blog, blog který (pokud tu nedávám fotky) vlastně moc lidí nebaví.
Hvězda Darinka se dostala na filmovou školu do Olomouce! Ona je úžasná a skvělá a ví jak se plní sny :*

Metaxa

Nejsem alkoholik. O tom žádná, ale našla jsem zálibu ve sbíraní sklinek. Sklinek s příběhem. Tak třeba tahle metaxa pro mě bude dlouho legendární a jedinečná. Jsou věci, co člověk udělá jednou, maximálně dvakrát. I přes vysoký počet hvězd.

Golden Skank

Jak může tak skvělá písnička hrát v reklamě na šampon. Hauuu.. Planet festival je už tenhle víkend :(

Olmeka amigo!

Včera před kinem jsme se šly projít do hypernovy, protože během plivání do splavu, které (přiznejme si) nebylo zrovna nejúspěšnější, jsem mamince připommněla její dávný slib. Když odmaturuješ pod 6, koupím ti pořádnou tequilu. Heh. Asi nevěřila, že by to mohlo vyjít, címž si dobrovolně upletla oprátku. Mám ji! Moje tequilové miminko spinká na stole v té nejlepší společnosti. Vrátila se mi kachnička, která sice už nebliká, ale za to má parádní mašli. Dále je tam prsten s diamantem skrývající nejedno špinavé tajemství a heh. Dárek od Peti. Prázdniny jsou dlouhé, tak prý by se mi to mohlo hodit. Heh :D kdyby jen hošánek věděl, jak účelně jsem využila tu druhou :D :D :D

Mysteriozní neděle

Jelikož prší prší a jen se leje a nikdy nevíte kdy to přijde, občas počasí nafinguje takzvané oko a zve všechny ven s iluzí, že déšť už přeci dávno pominul. Pche. Nezbývá proto, než jen ležet a koukat. Koukat nebo číst. Začala jsem číst C. S. Lewise, na kterého jsem se už dlouho chystala, ale pak jsme si pustily ty panny a odpoledne Se7en. Marty to ještě neviděla a já ten film miluju. Ble. Zjistila jsem, že poslední týden to teda fičelo. Vyděsilo mě, že až na pýchu a závist to šlo podezřele moc hladce :o Večer jsme zašly do kina na Anděly a démony, čímž jsme dokonale završily tuto mysteriozně nabožensko-fanatickou neděli. Vzpomínaly jsme na Řím a ve dvojsedačce do sebe vždycky koply, když byly na místě, kde jsme se procházely. Bylo to o fyzice, bylo to o katolicismu, ale kupodivu jsem byla zase nadšená a přála si ať to řeší pomaleji.. ať se můžu ještě chvilku dívat. Největšího brouka do hlavy mi nakonec nasadil Evan. Mám ho radši jako kněze parchanta nebo jako zpívajícího scénáristu zamilovaného do kurtizány? Asi jako kněze. Kdo by mu dobrovolně neřekl své hříchy? Ouč. Chci do Říma. Ale ne jako Jumper.